4 C 34/2025-55 — Okresní soud v Jičíně

1. Návrhem doručeným soudu dne 17.2.2025 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 26 132,42 Kč s příslušenstvím, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 21 502,42 Kč a úvěrových poplatků ve výši 4 630 Kč, z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 7. 2021. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč s úrokovou sazbou 13,5 % p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto byl úvěr ke dni 26. 4. 2023 zesplatněn.K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých samotným žalovaným, dále však ověřila tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, a vycházela též z informací v registrech BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenčním rejstříku, CEE, přezkoumala také pohyby na účtu žalovaného a dospěla k závěru, že by žalovaný měl být schopen poskytnutý úvěr splácet. Zjistila příjmy žalovaného, který tvoří mzda ve výši 47 216 Kč měsíčně a příjem z podnikání ve výši 540 000 Kč ročně, přičemž ohledně příjmů z podnikání vycházela z čestného prohlášení žalovaného. Pokud jde o výdaje, tak posuzovala nejen údaje sdělené žalovaným, ale vycházela i z životního minima a statistických dat, tzv. skóringový model.2. Žalovaný se v řízení nevyjádřil.3. Zdejší Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Soud vzal na základě doložených listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ze dne 7 7. 2021 č. , hodnota, (spolu se všeobecnými obchodními podmínkami), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč a tento se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Úroková sazba úvěru byla 13,50 % p.a. a roční procentní sazba nákladů 14,36 %. Součástí smlouvy je také ustanovení o ceně 350 Kč za první upomínku o neprovedení splátky a 500 Kč za druhou a každou další upomínku o neprovedení splátky. Podle čl. 10.1 všeobecných obchodních podmínek je žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy o úvěru mj. v případě, kdy žalovaný závažným způsobem poruší své smluvní povinnosti či své zákonné povinnosti související se službami. Smlouva zaniká dnem doručení oznámení o odstoupení nebo v jiné lhůtě stanovené žalobkyní. Nesplacené dluhy se stávají splatnými první obchodní den následující po zániku smlouvy, neuvede-li žalobkyně v oznámení o odstoupení pozdější termín (viz smlouva o úvěru ze dne 7 7. 2021 spolu se všeobecnými obchodními podmínkami). Žalovaný na úvěr řádně nehradil proto žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 26.4.2023 (viz výzva ze dne 26.4.2023).5. Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení soud zjistil, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný uvedl, že má středoškolské vzdělání a je svobodný. Svůj průměrný příjem vyčíslil částkou 42 000 Kč měsíčně ze zaměstnání, což doložil výpisem z účtu. Dále uvedl příjem 540 000 Kč ročně (45 000 Kč měsíčně) z podnikání, což doložil čestným prohlášením. Výdaje žalovaného spojené s bydlením byly vyčísleny částkou 7 400 Kč, prohlášené výdaje domácnosti částkou 11 900 Kč měsíčně, jiné výdaje žalovaného částkou 4 500 Kč měsíčně. Celkové spočítané výdaje domácnosti činily částku 19 456 Kč měsíčně. Žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný má u žalobkyně 9 úvěrových produktů s celkovým nesplaceným dluhem cca 230 000 Kč a celkovou výší splátek 7 197 Kč. Dále měl žalovaný závazky u jiných věřitelů v celkové výši 308 690 Kč s celkovou splátkou 6 398 Kč.6. Soudu je z úřední činnosti známo, že je zde vedeno více věcí žalobkyně proti žalovanému, kdy žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěr v krátkém časovém intervalu:dne 16. 12. 2020 úvěr ve výši 40 000 Kč (sp. zn. 6 C 21/2024); dne 17. 12. 2020 úvěr ve výši 30 000 Kč (sp. zn. 13 C 16/2025); dne 5. 2. 2021 úvěr ve výši 25 000 Kč (sp. zn. 6 C 110/2025); dne 21. 2. 2021 úvěr ve výši 25 000 Kč (sp. zn. 7 C 36/2025); dne 3. 3. 2021 úvěr ve výši 20 000 Kč (13 C 302/2025); dne 17. 5. 2021 úvěr ve výši 44 000 Kč (sp. zn. 5 C 231/2023); dne 2. 7. 2021 úvěr ve výši 28 000 Kč (sp. zn. 13 C 125/2025); dne 7. 7. 2021 úvěr ve výši 25 000 Kč (pod sp. zn. 4 C 34/2025), dne 14. 7. 2021 úvěr ve výši 20 000 Kč (sp. zn. 17 C 103/2025); dne 16. 7. 2021 úvěr ve výši 17 000 Kč (vyplývá ze žaloby podané u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 135/2025), dne 24. 7. 2021 úvěr ve výši 19 000 Kč (sp. zn. 9 C 116/2025), dne 27. 8. 2021 úvěr ve výši 14 000 Kč (sp. zn. 11 C 183/2025), dne 22. 10. 2021 úvěr ve výši 15 000 Kč (p. zn. 9 C 157/2025).Celkem se tedy jedná o úvěry v částce 322 000 Kč za méně než 1 rok. Z toho v této věci projednáván v pořadí osmý úvěr.7. Z historického výpisu z úvěrového účtu ke dni 11. 2. 2025 vyplývá, že žalovaný vyčerpal dne 7. 7. 2021 částku 25 000 Kč a na dluh uhradil celkem 6 581,75 Kč (12 splátek).8. Z přehledu příjmů žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný obdržel v období 5 měsíců před poskytnutím úvěru příchozí platby od zaměstnavatele v průměrné výši 47 216 Kč.9. Z předžalobní výzvy spolu s potvrzením o podání má soud za prokázané, že žalovanému byla dne 11.12.2024 odeslána výzva před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.10. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“) ve znění do 29.5.2022, a dále ve spojení s ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Zákon o spotřebitelském úvěru vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany.11. Podle ustanovení § 84 až § 89 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni – podnikatele – podle ustanovení § 433 občanského zákoníku platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 z.s.ú. byla žalobkyně povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a s žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností věřitele (§ 86, § 87) před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná.12. Dle ustálené judikatury soudů a Soudního dvora EU platí, že věřitel je povinen využívat i veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.13. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.14. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, a to i v poměrech zákona z.s.ú. ve znění do 29.5.2022. K tomuto závěru vede rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky,