6 C 17/2026-23 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku shora s odůvodněním, že žalované poskytla ve dnech 29. 5., 3. 6., 14. 6. a 21. 6. 2024 spotřebitelský úvěr. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, a to vždy nejpozději k 28. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou úvěru, byla v poslední upomínce z 28. 11. 2024 informována o zesplatnění celého úvěru k 1. 12. 2024 a vyzvána k jeho úhradě. Žalobkyně tak požaduje jistinu ve výši 30 000 Kč a smluvní úrok ve výši 12 000 Kč (40 % z 30 000 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru) spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny od 2. 12. 2024 do 19. 10. 2025 (tj. do odeslání předžalobní výzvy).2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého bydliště postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila výslovně již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 5. 2024, fotografie občanského průkazu, cestovního pasu a evropského průkazu zdravotního pojištění žalované soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky do výše 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 40 % měsíčně vždy k 28. dni v měsíci s tím, že jistinu může žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Strany se dohodly, že v případě prodlení žalované po dobu 2 kalendářní měsíce nebo delší se bez dalšího stává splatný celý dluh. Dále se dohodly, že žalobkyně je oprávněna jednostranně požadovat splacení celého dluhu, dojde-li k porušení smluvní povinnosti žalované. Dále si strany sjednaly pro případ prodlení žalované s plněním také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení.4. Z výpisu pohybů na účtu žalované u , právnická osoba, . v období od 30. 12. 2023 do 29. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy informace k posouzení úvěruschopnosti žalované (na účet jí chodila pravidelně mzda od , právnická osoba, ).5. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalovaná čerpala dne 29. 5. 2024 částku 5 000 Kč, 3. 6. 2024 částku 5 000 Kč, dne 14. 6. 2024 částku 10 000 Kč a 21. 6. 2024 částku 10 000 Kč.6. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 28. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že k 28. 11. 2024 došlo k zesplatnění celého úvěru. Dluh má žalovaná uhradit do 3 dnů od doručení tohoto dopisu.7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2025 spolu s podacím lístkem soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění ještě před podáním žaloby.8. Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil žádná pro posouzení věci významná skutková zjištění.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je částečně důvodná. Na základě úvěrové smlouvy obdržela žalovaná celkem částku 30 000 Kč. Žalovaná v rozporu se smluvním ujednáním nehradila sjednané platby. Žalobkyně v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru před poskytnutím úvěru také prověřila úvěruschopnost žalované (byly ověřeny údaje o jejích příjmech a výdajích). Žalovaná byla v řízení nečinná, tudíž netvrdila ani neprokázala, že poskytnutý úvěr a jeho příslušenství řádně (byť částečně) zaplatila.12. Smlouva mezi účastníky je však smlouvou spotřebitelskou. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalované jako spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 40 % měsíčně. Žalobkyně tak nemá právo na zaplacení částky 12 000 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % ročně, v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě 480 % ročně, a to pro celou dobu trvání smlouvy. Takový úrok je podle soudu zjevně nepřiměřený. Podle soudu tak je ujednání o úroku zneužívající, a proto k němu nelze přihlížet. Na tomto závěru nemění nic ani to, že tento úrok z prodlení žalobkyně uplatňuje pouze za první měsíc prodlení žalované.13. Soud se současně zabýval tím, zda důsledkem nepřiměřeného ujednání o úroku z úvěru je neplatnost úvěrové smlouvy jako celku, nebo pouze neplatnost ujednání o úroku.14. Oddělitelnost nemravného ujednání o úroku u spotřebitelských úvěrů je problematikou, která není dosud judikaturou jednotně vyřešena. Vzhledem k zásadě přednosti práva Evropské unie lze však mít za to, že ve spotřebitelských úvěrových smlouvách je změna ujednání o úroku soudem, resp. uplatnění podpůrné, zákonem stanovené výše úroku, vyloučeno, a neplatnou je proto celá smlouva o spotřebitelském úvěru. V rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023 se uvádí: „Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že podnikatelská aktivita žalobkyně se dlouhodobě a stabilně vyznačuje sjednáváním nepřiměřeně vysokých úroků a je na sjednávání takových úroků založena. Žalobkyně pravidelně poskytuje úvěry za riskantních podmínek, z čehož pramení množství soudních sporů s jejími dlužníky, kteří nejsou schopni úvěr včetně vysokého úroku splácet. Žalobkyně pokračuje ve sjednávání nemravně vysokých úrokových sazeb i poté, co byla prostřednictvím rozsudků v mnoha jiných věcech jako účastník řízení a poskytovatel úvěrů s neplatností takto vysokých úroků seznámena. Žalobkyně smlouvy s nemravně vysokým úrokem uzavírá záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Není proto naplněn předpoklad, že by v tomto konkrétním případě uzavřela smlouvu i bez nemravně vysokého úroku, tedy bez této její neplatné části. Jelikož žalobkyni neplatnost jí sjednávaných úroků musí být obecně známa a jelikož jí musela být známa i v tomto konkrétním, nyní přezkoumávaném případě, nejsou splněny předpoklady ani pro úvahu, zda by smlouvu uzavřela bez neplatné části, kdyby o její neplatnosti věděla. Žalobkyně si totiž neplatnosti smlouvy v době jejího uzavření musela být vědoma. Je tedy z principu vyloučena úvaha, zda by uzavřela smlouvu i bez neplatné části, pokud by si byla neplatnosti vědoma (§ 576 obč. zák.).“ K obdobnému závěru dospěl i Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112.15. Uvedené závěry jsou použitelné i v projednávané věci. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti běžně poskytuje úvěry za stejných podmínek, které byly sjednány v posuzované věci. Soud proto vycházel z toho, že neplatnost ujednání o úroku z úvěru způsobuje neplatnost smlouvy jako celku.16. Bylo-li žalobkyní plněno na základě neplatné smlouvy, pak se může úspěšně domáhat pouze nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovanému bylo celkem pos