10 C 111/2021-24 — Okresní soud v Jeseníku

Podanou žalobu se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 14 880 Kč s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně s odůvodněním, že žalovaný a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut dne [datum] úvěr ve výši 12 000 Kč na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet], který měl být splacen nejpozději do [datum]. Žalovaný úvěr nevrátil. Žalobce požaduje jistinu úvěru 12 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč, když pohledávka za žalovaným mu byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobcem. Žalobce na výzvu soudu neoznačil žádné důkazy k tomu, jakým způsobem právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru prověřil úvěruschopnost žalovaného a uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena z veřejně dostupných databází ISIR, CRKI. EUCB, nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo vyhověno žádosti o úvěr. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Dne [datum] Rámcová smlouva o úvěru, Smlouva o úvěru, doklad o převodu částky 12 000 Kč, doklad o převodu částky 1 Kč z účtu žalovaného č. [bankovní účet], formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru prokazují, že žalovaný zaslal původnímu věřiteli společnosti [právnická osoba] odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč ze svého účtu číslo [bankovní účet]. Právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru uzavřené prostředky komunikace na dálku dne [datum] na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet] částku 12 000 Kč dne [datum], žalovaný se zavázal vrátit částku 12 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč do 30 dnů. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřená mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem prokazuje, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní upomínka ze dne [datum] a podací lístek ze dne [datum] prokazují, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, zástupce žalobce upomínal žalovaného o zaplacený dlužné částky do 3 dnů s tím, že pokud svou povinnost nesplní, bude podána žaloba. Dne [datum] byla podána k poštovní přepravě listovní zásilka odeslaná zástupcem žalobce a adresovaná žalovanému. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V projednávané věci bylo povinností právního předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr. Dle tvrzení žalobce vyšel právní předchůdce žalobce pouze z údajů z veřejně přístupných dostupných databází ISIR, CRKI. EUCB, aniž by úvěruschopnost žalovaného jakkoli ověřoval, např. předložením pracovní smlouvy, mzdového listu, apod. Za takového zjištěného skutkového stavu má soud za to, že právní předchůdce žalobce neposoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit úvěr (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného a v takovém případě nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, nárok žalobce tak byl posouzen jako nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení a žalobce, kterému byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, má právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Pokud se tak žalobce domáhá zaplacení částky 12 000 Kč, činí tak oprávněně. Žalobce má také nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 12 000 Kč, když nárok na vydání bezdůvodného obohacení se stává dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splatným na výzvu věřitele. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení poskytnuté částky v třídenní lhůtě v předžalobní výzvě ze dne [datum] podané k poštovní přepravě dne [datum], dne [datum] se tak výzva dostala do dispozice žalovaného a dne [datum] uplynula žalovanému lhůta k plnění. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se tedy mohl žalovaný dostat nejdříve od [datum]. Soud proto žalobě zčásti vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 12 000 Kč s úroky z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení v zákonné výši 8,25% ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve zbývající části požadovaných úroků z prodlení a jistiny 2 880 Kč žalobu jakou nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 380 Kč, přičemž tato částka představuje 61,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 14 880 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek nebyly shledány důvody.