3 C 184/2021-20 — Okresní soud v Jeseníku

V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o.s.ř.“), odůvodnění rozhodnutí obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Předmětem řízení je pohledávka žalobce za žalovanou ve výši 1.484 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 179,22 Kč za neuhrazený televizní poplatek za měsíce říjen 2019 až srpen 2020, tedy 11 měsíců. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná přihlásila k evidenci televizní přijímač na adrese [adresa žalované], s datem držení televizoru od měsíce července 2004. Žalovaná neuhradila televizní poplatek za období říjen 2019 až srpen 2020, tedy 11 měsíců. Žalobce upomínal žalovanou o uhrazení dlužné částky dopisem ze dne [datum], avšak bezvýsledně. Povinnost platit televizní poplatky se řídí zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jako„ z.r.t.p.“). Z uvedeného předpisu vyplývá, že televizní poplatek se platí za televizní přijímač (§ 2 odst. 2 z.r.t.p.). Dle ustanovení § 3 odst. 2 z.r.t.p. je poplatníkem osoba, která je vlastníkem televizního přijímače nebo držitelem televizního přijímače užívajícím jej po dobu nejméně jednoho měsíce. Dle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí výše televizního poplatku od [datum] měsíčně částku 135 Kč. Dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je splatnost poplatku nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce. Povinnost osob přihlásit se k placení televizního poplatku pak zakotvuje § 8 odst. 2 z.r.t.p., který navazuje na již neúčinný § 6 odst. 2 zákona č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, který žalované založil povinnost hlásit svůj televizní přijímač za účelem plateb televizního poplatku. Žalovaná, jakožto držitel televizního přijímače, je povinna platit televizní poplatky a tím přispívat na provoz [anonymizováno]. Jelikož povinnost platit televizní poplatky si žalovaná nesplnila za dobu 11 měsíců, vznikla ji na této povinnosti dluh ve výši 1.484 Kč. Soud shledává žalobcův požadavek za důvodný a žalobě vyhověl v celém rozsahu. Neuhrazením dluhu za televizní poplatky se žalovaná dnem následujícím po dni splatnosti poplatku ocitla v prodlení se splněním svého peněžitého závazku. S tímto prodlením spojuje § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vznik povinnosti žalované zaplatit žalobci i úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení v žalobě požadovaná je souladná s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto vyhověl žalobě v části týkající se příslušenství – úroku z prodlení. Žalobce dlužné úroky žádal pouze do dne [datum] od splatnosti jednotlivých televizních poplatků a tyto úroky správně vyčíslil. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný. S ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/2012 ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. II. ÚS 1727/2014 ze dne 14. 10. 2014 či sp. zn. II. ÚS 1333/14 ze dne 17. 3. 2015 nelze přiznat žalobci náklady na právní zastoupení žalobce, když tyto náklady žalobce nejsou náklady účelnými. Neúčelnost žalovaných vynaložených nákladů shledává soud v tom, že správa výběru televizních poplatků již z textu právní úpravy (§ 10 z.r.t.p. a § 10 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi) tvoří podstatnou část samotné činnosti žalobce, nadto je soudu z jeho činnosti známo, že se jedná o běžnou, opakující se agendu, k jejímuž provedení není nutné využít specializovaných služeb advokáta, ledaže pro to hovoří zvláštní okolnosti věci, které však v tomto případě soud neshledal. Nadto, jak konstatoval Ústavní soud v již odkazovaném nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 3344/12 činnost [anonymizováno] sice není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. [anonymizováno] inkasuje televizní poplatek za specifických podmínek srovnatelných s daní, má či měla by mít k tomu vytvořeny podmínky i ve formě oddělení, jenž se touto činností zabývá, jenž má kvalifikované pracovníky, a u věci nikterak právně náročné, která se týká výběru televizních poplatků, nemá důvod nechat se zastupovat advokátem. Náhrada nákladů řízení žalobce se tedy sestává toliko z paušální náhrady za 2 úkony (předžalobní výzva, návrh ve věci samé) po 100 Kč, tj. celkem 200 Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč Tyto náklady žalobce vynaložil k účelnému uplatňování svého práva a soud tedy žalobci jejich náhradu v celkové výši 600 Kč (200 + 400) přiznal. O lhůtách k plnění rozhodl soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. věty před středníkem.