11 C 6/2022-25 — Okresní soud v Jeseníku

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť se jedná o rozsudek, proti němuž není přípustné odvolání. 2. Předmětem tohoto řízení zahájeného žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] je zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 2 500 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 8,25% ročně z částky 2 500 Kč od [datum] do zaplacení jako úhrady za ošetření a pobyt v záchytné stanici žalobkyně ve dnech [datum] a [datum]. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému ve věci se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] a dne [datum] byl žalovaný převezen do záchytné stanice žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto nezbytné ošetření a následný pobyt v zařízení. Za tyto úkony žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 2 500 Kč za každý pobyt. Žalovaný uznal svůj závazek zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč za ošetření v protialkoholní záchytné [anonymizováno] dne [datum] v písemném prohlášení ze dne [datum] a částku 2 500 Kč za ošetření v protialkoholní záchytné stanici dne [datum] v písemném prohlášení ze dne [datum], s tím, že se pokaždé zavázal závazek splnit nejpozději do 8 dnů, svůj závazek však nesplnil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum] předanou k poštovní přepravě téhož dne. 5. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. 6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný svůj závazek vyplývající z § 89e zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, vůči žalobkyni výslovně uznal, čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka trvání dluhu v době jeho uznání dle § 2053 o. z. Zároveň žalovaný nijak nerozporoval tvrzení žalobkyně, že svoji povinnost vůči žalobkyni dobrovolně nesplnil a taková skutečnost se nepodává ani z předložených listinných důkazů. Soud proto dospěl k závěru, že předmětný dluh nadále trvá, a proto žalovaného zavázal k zaplacení žalované částky, včetně požadovaných úroků z prodlení, na něž žalobkyni vznikl nárok ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v uznání dluhu. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a z paušální náhrady ve výši 200 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za dva úkony, a to za výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 citované vyhlášky, když se jedná o spor, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkové i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč. Náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal pro jejich neúčelnost s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 2933/15, (odst. 16 a 19 nálezu), ze kterého vyplývá, že i na [anonymizována dvě slova], jakožto příspěvkovou organizaci zřízenou Ministerstvem obrany ČR a hospodařící tak s majetkem státu, je třeba nahlížet dle dosavadní judikatury Ústavního soudu ČR, dle které stát, který je vybaven příslušnými organizačními složkami, nemá důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromý subjekt (advokáta) a pokud tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako účelně vynaložené. 10. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení delší lhůty k plnění či pro povolení splátek nebyly shledány žádné důvody.