3 C 82/2022-34 — Okresní soud v Jeseníku

Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť se jedná o rozsudek, proti němuž není přípustné odvolání. Předmětem řízení, které bylo zahájeno na návrh žalobce doručený soudu dne [datum], je 7.500 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka je tvořena 3 × 2.500 Kč za pobyt žalovaného na záchytné stanici provozované žalobcem a poskytnutí souvisejících zdravotnických služeb, a to ve třech případech: dne [datum], v noci ze dne [datum] na [datum] a v noci ze dne [datum] na [datum]. Příslušenství je pak tvořeno zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.500 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 2.500 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 2.500 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému ve věci se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne [datum], v noci ze dne [datum] na [datum] a v noci ze dne [datum] na [datum] byly žalovanému poskytnuty zdravotnické služby v záchytné stanici provozované žalobcem, kdy ve všech třech případech u něj byla zjištěna přítomnost alkoholu (2,42 ‰, 2,01 ‰ a 2,84 ‰). Žalovaný svůj dluh ve všech třech případech uznal co důvodu poskytnutého záchytu a souvisejících zdravotnických úkonů a co výše 2.500 Kč v listinách„ Osobní účet pacienta“ a ze dne [datum], [datum] a [datum], když ve všech případech se žalovaný zavázal dluh uhradit do osmi dnů od podpisu listiny. Žalovaný byl na své tři dluhy upomínán předžalobními upomínkami odeslanými dne 7. 9. 2021, 20. 9. 2021 a 26. 10. 2021. Žalovaný ničeho neuhradil. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný svůj závazek vyplývající z § 89e zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, vůči žalobci výslovně uznal ve všech třech případech, čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka trvání dluhu v době jeho uznání dle § 2053 o. z. Zároveň žalovaný nijak nerozporoval tvrzení žalobce, že svoji povinnost vůči žalobci dobrovolně nesplnil a taková skutečnost se nepodává ani z předložených listinných důkazů. Soud proto dospěl k závěru, že předmětný dluh nadále trvá, a proto žalovaného zavázal k zaplacení žalované částky, včetně požadovaných úroků z prodlení, na něž žalobci vznikl nárok ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v uznání dluhu, tj. ode dne [datum] resp., [datum] resp., [datum]. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a z paušální náhrady ve výši 400 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za čtyři úkony, a to za výzvu k plnění (3×) a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 citované vyhlášky, když se jedná o spor, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobcem ve skutkové i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč. Náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobci nepřiznal pro jejich neúčelnost s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 2933/15, (odst. 16 a 19 nálezu), ze kterého vyplývá, že i na [anonymizována dvě slova], jakožto příspěvkovou organizaci zřízenou Ministerstvem obrany ČR a hospodařící tak s majetkem státu, je třeba nahlížet dle dosavadní judikatury Ústavního soudu ČR, dle které stát, který je vybaven příslušnými organizačními složkami, nemá důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromý subjekt (advokáta) a pokud tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako účelně vynaložené. O místě k placení náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení delší lhůty k plnění či pro povolení splátek nebyly shledány žádné důvody.