104 C 5/2023-65 — Okresní soud v Jeseníku

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 52 570 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] ústní smlouvu o zápůjčce, na základě které zapůjčila žalobkyně žalovanému finanční částku ve výši 52 570 Kč s tím, že zápůjčka bude navrácena nejpozději do konce května 2020 (tj. do [datum]). Smlouva o zápůjčce nebyla uzavřena písemnou formou, vystavil žalovaný žalobkyni jako zajišťující institut směnku vlastní. Směnka byla žalovaným vystavena dne [datum] na řad žalobkyně, a to na směnečný peníz 52 570 Kč s tím, že výstavce (žalovaný) za směnku zaplatí nejpozději v květnu 2020. Žalovaný na svůj závazek ničeho neplnil, podala žalobkyně u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci návrh na vydání směnečného platebního rozkazu. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci svým rozsudkem ze dne 17. 2. 2021, č.j. 23 Cm 143/2020-17 žalobu zamítl, neboť předmětnou směnku shledal z důvodu neurčitého data splatnosti za neplatnou. Žalobkyně pak doplnila na směnku konkrétní datum splatnosti, tj. [datum], a pokusila se uplatnit svá směnečná práva opětovně. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci svým usnesením ze dne 16. 12. 2021, č.j. 30 Cm 126/2021-22, řízení zastavil, a to z důvodu překážky věci již pravomocně rozhodnuté. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, ani přes písemnou předžalobní výzvu. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, žádné z tvrzení žalobkyně nerozporoval, jednání dne [datum] bylo vedeno v nepřítomnosti neomluveného žalovaného. Tvrzení žalobkyně, že v hotovosti zapůjčila dne [datum] žalovanému částku ve výši 52 570 Kč a že mezi účastníky bylo sjednáno, že tato půjčka bude navrácena do konce května 2020, nebylo ze strany žalovaného nijak rozporováno. Předžalobní výzvou ze dne [datum] a dodejkou bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala písemně žalovaného o úhradu žalované částky. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2021, č.j. 23 Cm 143/2020–17 a usnesením téhož soudu ze dne 16. 12. 2021, č.j. 30 Cm 126/2021–22 bylo prokázáno, že žalobkyně se domáhala prvně uplatnit svůj nárok jako nárok směnečný. Směnkou ze dne [datum] bylo prokázáno, že se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 52 570 Kč do konce měsíce května 2020. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena ústní smlouva o finanční zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky hotovosti ve výši 52 570 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do [datum]. Žalovaný ničeho nezaplatil, byla mu zaslána předžalobní výzva k plnění. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., v účinném znění (dále jen „o. z.“) Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Právní posouzení věci: Mezi účastníky byla podle § 2390 o. z. uzavřena ústní smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 52 570 Kč. Žalovanému podle citovaného ustanovení a smluvně převzatého závazku vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do [datum]. Tvrzení žalobkyně byla prokázána a žalovaný byl v řízení nečinný a nevznesl žádnou obranu proti uplatněnému nároku, nezbylo soudu než žalobě v celém rozsahu vyhovět. Nezaplatil-li žalovaný dlužnou částku 52 570 Kč do dne [datum], ocitl se počínaje dnem následujícím po splatnosti v prodlení s jejím zaplacením, pak vzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu, jak uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Ve věci měla plný úspěch žalobkyně, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, tj. ve výši 11 579 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 629 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 52 570 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 610 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.