5 C 162/2020-54 — Okresní soud v Jindřichově Hradci

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] – právním předchůdcem žalobkyně. 3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala včas odpor a uvedla, že nemá žádné příjmy, je na Úřadu práce a nemá částku jak splácet, požádala o splátkový kalendář 500 – 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně souhlasila s plněním ve splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně žalobou uplatnila smluvní pokutu ve výši 3 412,56 Kč, tedy smluvní pokutu, jejíž výše odporuje ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen: zákon o spotřebitelském úvěru“), nevydal soud rozsudek pro uznání a ve věci nařídil jednání. 4. O skutkovém stavu věci učinil soud tento závěr: Dne [datum] byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen:„ [právnická osoba]“) a žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě se tato společnost zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 4 500 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu s příslušenstvím, tj. s úrokem za dobu trvání úvěru ve výši 2 725,29 Kč ve třech měsíčních splátkách ve výši 2 408,43 Kč s datem splatnosti: první splátka [datum], druhá splátka [datum], poslední splátka [datum]. Žalovaná nesplatila ničeho. Dne [datum] byla pohledávka [právnická osoba] postoupena [právnická osoba] OÜ, následně byla dne [datum] postoupena žalobkyni. Při posuzování úvěruschopnosti žalované [právnická osoba] vycházela z občanského průkazu žalované, z výpisu z účtu vedeného na jméno žalované za období od [datum] do [datum], z něhož plyne počáteční zůstatek ve výši 290 Kč a konečně zůstatek minus 100,41 Kč; zároveň je zřejmé, že na účet nepřichází žádné pravidelné příjmy, naopak se jeví, že na účet byla připsána půjčka ve výši 8 000 Kč. Dále vycházela z ústřižků složenek pro příjemce, z nichž plyne, že žalovaná je příjemcem vdovského důchodu ve výši za prosinec 2018 - 7 892 Kč a za leden 2019 - 8 640 Kč. Dále byla žalovaná hodnocena v rámci interního programu [právnická osoba], z kterého plyne, že žalovaná neměla žádný záznam v Centrální evidenci exekucí, neměla záznam v insolvenčním rejstříku, měla záznam v databázi EUCB. 5. Pokud jde o právní posouzení, soud vychází z ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen:„ občanský zákoník“) a věc posuzuje podle tohoto zákona a dále dle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je spotřebitelem (ustanovení § 419 občanského zákoníku); jedná se o smlouvu spotřebitelskou. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Dle současné právní úpravy se jedná o neplatnost relativní (ustanovení § 586 občanského zákoníku), kterou může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (ustanovení § 87 odst. 1 spotřebitelského úvěru). Tato právní úprava je však v rozporu s unijním právem, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (dále jen:„ směrnice 2008/48“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době – srovnej: rozsudek Soudního dvora ve věci C [číslo]. Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu [příjmení] v . Enel ze dne [datum], kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. [obec] nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku, účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013). Z ustanovení § 2991 občanského zákoníku se podává, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). 14. S ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a na judikaturu Soudního dvora, soud shledává smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, když [právnická osoba] při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Jedná se o vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž tato osoba plní všechny povinnosti stanovené zákonem, současně jedná čestně a spravedlivě, resp. v souladu se zásadami dobré víry a poctivého obchodního styku, a v nejlepším zájmu potenciálního úvěrového dlužníka (srovnej: [příjmení], [jméno]. Zákon o spotřebitelském úvěru: Komentář (Systém ASPI). Wolters Kluwer. ASPI_ID KO145_2010CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: [číslo]). K posuzování úvěruschopnosti a k důsledkům neschopnosti splácet úvěr srovnej rozhodnutí Ústavního soudu spis. zn. III. ÚS 4129/18, zejména body 18 až 21. Společnost Kontex nejednala čestně a spravedlivě, když poskytla úvěr žalované – osobě, jejímž jediným příjmem byl vdovský důchod ve výši cca 8 000 Kč měsíčně, aniž by zjišťovala, jaké má žalovaná další výdaje a aniž by zohlednila informace plynoucí z výpisu z jejího účtu. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru posuzuje soud nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznává žalobkyni pouze částku, o kterou se žalovaná obohatila – tedy 4 500 Kč. 6. Žalovaná požádala o možnost dlužnou částku splácet, žalobkyně souhlasila, proto soud umožňuje žalované dlužnou částku splácet s tí