6 C 265/2020-363 — Okresní soud v Jindřichově Hradci

1. Žalobou ze dne [datum], podanou téhož dne u zdejšího soudu, změněnou podáním ze dne [datum], když o změně žaloby bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 7. 4. 2021, č.j. 6 C 265/2020-262 (§ 95 odst. 1 věta prvá o.s.ř.), a doplněnou podáním ze dne [datum], se žalobkyně domáhá uložení prohlášení vůle žalovanému, tedy uložení žalovanému, aby s žalobkyní uzavřel smlouvu dle které odevzdá žalobkyni a převede na ní vlastnické právo k parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] v ceně [částka], a žalobkyně tyto nemovitosti převezme a přijme k nim vlastnické právo, z důvodu naplnění dohody o způsobu náhrady za hospodářskou budovu, která zanikla, když žalobkyně je v postavení oprávněné osoby a žalovaný v postavení povinné osoby dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (zkráceně„ zák. o půdě“). Jde o doposud neposkytnutou náhradu ve formě žalobkyní nárokovatelných pozemků podle jejího výběru dle dohodnutého způsobu náhrady ve vztahu k restitučnímu nároku na vydání stavby kůlny na parc. č. st. 30 dle PK v k.ú. Brozánky, kterou nebylo možno původním oprávněným osobám vydat pro její zánik. Žalobkyně je nástupcem po Mgr. [jméno] [příjmení], [obec] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], o kterch bylo rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR, Pozemkového úřadu Mělník, č.j. 2092 PÚ/2009-1989 ze dne 20. 11. 2009 rozhodnuto, že jakožto osoby oprávněné nejsou vlastníky stavby kůlny na parc. č. st. 30 dle PK v k.ú. Brozánky. Za tuto nemovitost, kterou nebylo možno vydat, byla přiznána náhrada. Státní statek [obec] ukončil svoji činnost, restituční případy byly převedeny na Státní statek [obec], státní podnik. Dne [datum] byla u žalovaného podána žádost o náhradu. Mezi jmenovanými původními oprávněnými osobami a žalovaným byla dne [datum] uzavřena dohoda o restitučních nárocích a jejich vyrovnání, ve které žalovaný přiznal oprávněným osobám náhradu ve výši [částka]. Dne [datum] původní jmenované oprávněné osoby postoupily předmětnou restituční pohledávku vůči žalovanému na [právnická osoba] s.r.o.. Dne [datum] žalovaný písemně uznal restituční pohledávku, svůj dluh ve výši [částka], a zavázal se uspokojit nárok tím, že převede pozemky, k nimž má žalovaný právo hospodařit, určené k uspokojování restitučních nároků oprávněných osob, a to na výzvu oprávněné osoby a dle jejího výběru s tím, že náhrada se poskytne v celkové výši [částka] a pozemky budou oceňovány dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.. Dne [datum] [právnická osoba] podala u žalovaného žádost o vypořádání částečného restitučního nároku ve výši [částka] nemovitým majetkem, označila nemovitosti a požádala o jejich vydání. Zároveň dne [datum] [právnická osoba] oznámila žalovanému, že ve zbytku svůj restituční nárok v částce [částka], postoupila na společnost [právnická osoba], a v částce [částka] tento postoupila na společnost [právnická osoba], kdy tedy věřitelem ve zbývající částce restitučního nároku ve výši [částka] se stala společnost [právnická osoba] Dne [datum] žalovaný se společností [právnická osoba] uzavřel dohodu o restitučních nárocích a jejich vyrovnání, kdy žalovaný písemně uznal restituční nárok ve výši [částka] a zavázal se k jeho uspokojení poskytnutím náhrady v podobě převodu pozemků, k nimž má žalovaný právo hospodařit a určených k uspokojení restitučních nároků, při ocenění v cenách dle vyhlášky č. 182/1998 Sb., ve znění vyhlášky [číslo] to dle výběru oprávněné osoby, v celé výši jejího restitučního nároku [částka]. Restituční pohledávka [částka] byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] společností [právnická osoba] postoupena na společnost [právnická osoba], když dne [datum] bylo žalovanému doručeno oznámení o tomto postoupení. Věřitelem se tak stala společnost [právnická osoba] Následně dne [datum] společnost [právnická osoba] postoupila předmětný restituční nárok v nevypořádané výši [částka] na žalobkyni. Žalobkyně doručila [datum] žalovanému oznámení o tomto postoupení. Dne [datum] žalobkyně požádala žalovaného o vydání pozemků, které vyspecifikovala a následně jejich specifikaci rozšířil podáním ze dne [datum]. Žalovaný na výzvu vypořádání restitučního nároku převodem pozemků nereflektoval. Proto žalobkyně vyzvala žalovaného k vypořádání restitučního nároku v písemnosti ze dne [datum], kde znovu specifikovala pozemky k vypořádání, a to celkově 38 pozemků, mezi nimi parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Žalovaný nebyl ochoten nárok uspokojit, pozemky vydat. Vzhledem k uvedenému výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k uzavření smlouvy o vypořádání restitučního nároku převodem celkově 23 pozemků mezi nimi parc. [číslo] v k.ú. [obec], k čemuž bylo žalovaným žalobkyni sděleno, že žalobkyni nenáleží restituční nárok, který je možno vypořádávat převodem náhradních pozemků, plněno tak žalovaným nebylo. K veškeré obrané argumentaci žalovaného (viz. sdola) se žalobkyně staví odmítavě, ať již jde o zmínění tzv. restituční tečky, která v podobě § 13 odst. 8 zák. o půdě zůstala zachována ve vztahu k jiným osobám, než byly původní restituenti a jejich dědicové, tedy postupníkům, dále ať již jde o tvrzenou neurčitost ujednání dohody o restitučních nárocích a jejich vyrovnání ze dne [datum], při namítané (absolutní) neplatnosti, ať již jde o sporování ceny na vyrovnání náhrady, či zpochybnění toho, že by při postoupení pohledávky na nabyvatele též přecházel nárok na vydání náhradních pozemků, včetně námitky promlčení, kdy snad s ohledem na potřebu výzvy k vydání pozemků uvažuje žalovaný o běhu tříleté promlčecí lhůty bezprostředně po uzavření smlouvy. Stejně tak žalobkyně odmítá žalovaného argument, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřená mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] je pro neurčitost absolutně neplatná a k postoupení pohledávky tak nemělo dojít. V neposlední řadě nepřijímá žalobkyně argument, že požadovaných 5 pozemků v k.ú. [obec] je k převodu nevhodných, neboť jsou buď pod stavbami třetí osoby nebo stavby obtékají a jsou tak nezbytné k obslužnosti těchto staveb a tvoří s nimi funkční celek, tedy že jsou nevhodné a nezpůsobilé k případným vypořádáváním restitučních náhrad, včetně argumentu předkupním právem vlastníků staveb. To, že je v dohodě obsažena formulace, že se bude jednat o pozemky určené k uspokojení restitučních nároků oprávněných na osobu oprávněnou, nelze vykládat tak, že se zaměňuje restituční nárok – finanční za restituční nárok na náhradní pozemek v případě bezúplatného převodu dle zák. o půdě. V případě takového výkladu by došlo k přepjatému právnímu formalismu a věřitel by byl krácen na svých právech, když by byl upozaděn smysl a účel uznání závazku a dohoda věřitele s dlužníkem, a zároveň by takové pojetí bylo v rozporu se zákonnou povinností likvidovaného státního podniku. Povinnost žalovaného převést pozemky v daném případě nemá vazbu k restitučnímu zákonodárství v části převodu pozemků, kdy se postupuje již ve smyslu občanskoprávní úpravy. Rozhodující je proto jen, zda věc existuje a je převoditelná ve smyslu katastrálních předpisů, a to v daném případě pozemky splňují. Neexistuje tedy žádná zákonná překážka, která by bránila jejich převodu. Žalovaný tvrdí, že pozemky jsou nevydatelné, že se jedná o areál – funkční celek, ke svému tvrzení však dle názoru žalobkyně nenavrhl žádný důkaz. Jedná se o bývalý areál, dnes již nefunkční areál bývalých vodáren, stavby jsou ve vlastnictví soukromé osoby, přilehlé stavby dalších soukromých osob, stavby na pozemcích jsou užívány k rozdílným účelům, nejsou nijak závislé na sobě a přístup k nim by byl zachován i po změně vlastnického práva. Dle názoru žalobkyně, dle všeho, nejde o nedělitelný areál, tvořící jeden funkční celek. (Vyjádření Městského úřadu Jindřichův Hradec, Odboru výstavby a územního plánování, jako stavebního úřadu, ze dne [datum], stejně jako sdělení [jméno] [příjmení] ze dne [datum], nejsou dle názoru žalobkyně přípustnými důkazy.) Navíc povinností žalovaného je vypořádat restituční nároky a rozprodat majetek likvidovaného státního podniku, tento i předmětné pozemky, kterých se nyní žalobkyně dovolává, veřejně nabízel k prodeji. (Nakonec žalobkyně zdůrazňuje, že Ústavní soud řekl, že pokud se rozhoduje o náhradních pozemcích a soud dojde k závěru, že nárok na vydání je dán, ale že pozemek je nevhodný k vydání, musí o této skutečnosti poučit žalobce a vyzvat ho, aby v obvodu soudu označil jiný vhodný pozemek. Pokud tak neučiní, jedná se o porušení práva na spravedlivý proces. V souvislosti žalobkyně odkazuje na nález ÚS IV. ÚS 1152/20) 2. Žalovaný navrhl podanou žalobu zamítnout. Řetězec skutkových událostí tak, jak předkládán žalobkyní nesporuje. Nicméně předkládá svoji argumentaci, na jejímž základě dospívá k neodůvodněnosti žalobou uplatněného nároku. Poukazuje na tzv. restituční tečku, která v zák. o půdě zůstala zachována ve vztahu k postu