13 C 167/2022-28 — Okresní soud v Jindřichově Hradci

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím (neuhrazené jízdné ve výši 30 Kč a neuhrazená přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč), kterého se domáhá s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] cestovala dopravním prostředkem hromadné dopravy provozovaným žalobkyní, a při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. O skutkovém stavu učinil soud následující závěr: Dne [datum] v 16:22 hod. na lince [číslo] žalovaná cestovala prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobkyní, a při provedené přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Cena jízdného je 30 Kč, přirážka k jízdnému činí 1 500 Kč. Předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou dne [datum], byla žalovaná vyzvána k zaplacení shora uvedené dlužné částky. Žalovaná jízdné ani přirážku k jízdnému nezaplatila. Základ vztahu mezi účastníky vychází ze smlouvy o přepravě osob ve smyslu ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a vychází z principu, že dopravce se zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dopravce vyhlašuje smluvní přepravní podmínky, přičemž uzavřením přepravní smlouvy (nastoupením do vozidla) přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem (ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vyhláška o přepravním řádu“)). K úpravě prováděné dopravcem patří jak úprava smluvních podmínek pro přepravu osob, tak i stanovení tarifu (resp. tarifu jednotlivých jízdenek). Podle ust. § 18a odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. d.“), je řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen„ pověřená osoba“) oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje podle odstavce 2 písm. c). Podle ust. § 18a odst. 2 písm. c) z. s. d., je cestující povinen, mimo jiné, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Podle ust. § 18a odst. 3 z. s. d. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle ust. § 7 odst. 6 vyhlášky o přepravním řádu nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Povinnost žalované k úhradě úroků z prodlení vyplývá z ust. § 1968 a § 1970 o. z., stanovení výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Mezi žalobkyní a žalovanou byla konkludentně uzavřena smlouva o přepravě osob ve smyslu ust. § 2550 o. z., přičemž na daný případ jsou aplikovatelná shora uvedená zákonná ustanovení. Žalovaná uzavřením smlouvy o přepravě (nastoupením do vozidla přepravce) přistoupila na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Mezi tyto podmínky patří mj. i povinnost mít u sebe platný jízdní doklad a ten na vyzvání předložit pověřené osobě ke kontrole. Pokud se žalovaná přepravovala bez jízdního dokladu (neprokázala se platným jízdním dokladem), vznikla jí povinnost zaplatit jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Protože žalovaná dosud neuhradila ničeho (žalovaná v tomto směru netvrdila ani neprokázala ničeho), soud s ohledem na výše uvedená zákonná ustanovení shledal nárok žalobkyně důvodným, a žalobě zcela vyhověl. Co se týče úroku z prodlení, ten žalobkyně požaduje od [datum], tedy ode dne následujícího po provedené přepravní kontrole, a je požadován v souladu ust. § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/201 Sb. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a to tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když nebyly shledány podmínky pro stanovení lhůty delší. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 a § 137 odst. 2, 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, který účtoval náhradu nákladů řízení podle advokátního tarifu. Soud přiznal žalobkyni náhradu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a žaloba) po 200 Kč v souladu s § 14b advokátního tarifu. Dále byla účtována paušální náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu za 3 úkony právní služby po 100 Kč. Advokát dále doložil, že je plátcem DPH, a daň vyúčtoval; o DPH bylo rozhodnuto v souladu se zákonem o DPH a judikaturou podle právního stavu k datu rozhodování soudu, a to ve výši 21 % z výše uvedených částek nákladů řízení. Dále byl nákladem řízení žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Součet těchto částek činí výsledné náklady řízení, jak jsou uvedeny výše ve výroku II. <i>(Odůvodnění tohoto rozsudku je podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. provedeno ve zkrácené formě, jelikož jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné.)</i>