2 C 1/2022-29 — Okresní soud v Jindřichově Hradci

1. Žalobkyně se žalobou, původně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu pod sp. zn. EPR [číslo] 2021, domáhala zaplacení částky 1 620 Kč s příslušenstvím, a to zákonným úrokem z prodlení ve výši 122,30 Kč a nákladů řízení. Nárok odůvodňuje tím, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizního poplatku do evidence dne [datum] a vznikla mu povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění televizní poplatek, který je představován částkou 135 Kč měsíčně. Podle ustanovení § 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., poplatek je splatný do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných poplatků, na výzvu nereagoval. 2. Žalovaný podal odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu. 3. V podání ze dne [datum] uvedl, že požadavek advokátní kanceláře na zaplacení nákladů řízení ve výši 1 126 Kč považuje za neoprávněné, za generování zisku, kdy za vystavení elektronického platebního rozkazu si advokátní kancelář účtuje neoprávněně vysokou částku. Platba za tel. poplatky za rok 2021 byla zaplacena v roce 2021, tedy i úrok z prodlení v částce 122,30 považuje za bezpředmětný. 4. Skutkový stav zjistil soud následující: Žalobkyně je právnickou osobou zřízenou na základě zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, jejímiž finančními zdroji jsou zejména televizní poplatky. Žalovaný se přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence v červnu 2014. Dopisem ze dne [datum] byl vyzván k zaplacení dluhu, který byl evidován ve výši 1 620 Kč s tím, že televizní poplatek je splatný k 15. dni každého kalendářního měsíce. Výzva byla doručena žalovanému do datové schránky. 5. Podle ustanovení § 3 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba – odst. druhý. Podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Tato oznamovací povinnost se nevztahuje na osoby osvobozené od rozhlasového nebo televizního poplatku podle § 4 odst. 1 a poplatníky, kteří podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek. [ulice] výše televizního poplatku činí 135 Kč, jak vyplývá z ustanovení § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. 6. Žalovaný, coby poplatník televizního poplatku zaplatil částku 1 620 Kč na dlužných televizních poplatcích [datum]. Žalobkyně v tomto rozsahu žalobu vzala zpět a soud svým usnesením řízení o této částce zastavil. Žalobkyně setrvala na úhradě úroku z prodlení, který vyčíslila za období od [datum] do [datum]. V tomto směru shledal soud nárok za důvodný a oprávněný, žalovaný splnil povinnost zaplatit televizní poplatek po jeho splatnosti, proto je povinen uhradit zákonný úrok z prodlení, který vyplývá z ustanovení § 1968 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "O. Z."), s tím, že výše úroků vychází z Nařízení vlády [číslo] Sb. Žalovaný je tedy povinen zaplatit částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (§ 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.)). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně je úspěšná i s ohledem na tu skutečnost, že žalovaný svou povinnost k zaplacení částky 1 620 Kč splnil po podání žaloby. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a částky ve výši 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., přičemž soud vychází z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (sp. zn. I.ÚS 3344/12, sp. zn. II.ÚS 405/14 ve spojení se sp. zn. I.ÚS 2929/07, sp. zn. I.ÚS 1452/09, sp. zn. II.ÚS 3855/14). Česká televize jako žalobkyně není sice součástí státní moci, ale stát pro její fungování vytváří podmínky ve formě zákonných záruk, kdy je v převážné míře financována z televizních poplatků, ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru má tak značně odlišné postavení, v určitých ohledech na ní lze klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. V posuzované věci nejde o nestandardně složitou, velmi specializovanou, obtížnou a dosud neřešenou otázku, která by vyžadovala výjimečných právních či jazykových znalostí. Proto z hlediska složitosti problematiky jde o standardní vymáhání televizních poplatků, když tuto agendu sama žalobkyně spravuje a následně předává advokátní kanceláři, čímž se vytrácí smysl právního zastoupení. Pokud žalobkyně zvolila právní zastoupení advokátem v tomto řízení, nelze toto považovat za adekvátní, nejde o účelně vynaložený náklad ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Zaplacení nákladů řízení soud ukládá žalovanému ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 160, § 149 odst. 1 o. s. ř.). 8. Odůvodnění rozsudku je podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. ve zkrácené podobě, neboť se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné.