4 C 159/2023-37 — Okresní soud v Jindřichově Hradci

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala po žalované zaplacení částky 17 344 Kč, společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky od 26. 6. 2022 do zaplacení a částky 1 215 Kč (smluvní pokuta), když mezi účastníky byla dne 26. 5. 2022 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 13 500 Kč. 2. Proti elektronickému platebnímu rozkazu vydanému dne 26. 5. 2023 podala žalovaná odpor s tím, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť žalobkyně se důkladně nezabývala úvěruschopností žalované. 3. Žalobkyně uvedla, že při ověřování úvěruschopnosti nejdříve zjistila u žalované informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem (jakož i členů, kteří mají příjem), pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobkyně dále provedla lustraci ve veřejně dostupných databázích a registrech a interních registrech historie klienta. S ohledem na žalobkyní ověřenou výši čistého měsíčního příjmu žalované a výši požadovaného úvěru vyhodnotila žalobkyně žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru, což dokládá Výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] 4. Z listiny nazvané Identifikované příjmy bylo zjištěno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činí 17 569 Kč. Tento příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. 5. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 26. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se žalobkyní, společností [právnická osoba], spotřebitelský úvěr, na jehož základě jí byl poskytnut úvěr (úvěrový limit) ve výši 13 500 Kč, s datem splatnosti 25. 6. 2022 a RPSN 1 738,59 %. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním. Poplatek za sjednání úvěru byl stanoven ve výši 3 650 Kč, a to při čerpání celého úvěrového limitu. Žalovaná si dále zvolila v rámci volitelných služeb službu„ Presto“, za kterou se zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 165 Kč, a službu„ Informační SMS servis“ za 29 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaný zaplatit v jediné splátce, činila při čerpání celého úvěrového limitu 17 344 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Sazebník, Prohlášení dlužníka o stávajících závazcích, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů. 6. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byla dne 26. 5. 2022 částka ve výši 13 500 Kč zaplacena na účet žalované č. [bankovní účet]. 7. Dopisem ze dne 26. 8. 2022 byla žalovaná upozorněna na neuhrazení svého závazku vůči žalobkyni, na možnost osobní návštěvy inkasního inspektora s požadavkem okamžitého splacení dluhu a na navýšení dluhu v případě, že žalovaná svůj dluh neuhradí. 8. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 10. 3. 2023 (odeslané žalované téhož dne) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána žalobkyní o úhradu dlužné pohledávky a zároveň byla poučena, že se jedná o poslední výzvu před podáním žaloby ve smyslu § 142a o. s. ř. 9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin zjistil soud tento skutkový stav ve věci: 10. Žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalované na základě úvěrové smlouvy ze dne 26. 5. 2022 částku ve výši 13 500 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v jediné splátce do 25. 6. 2022, s RPSN ve výši 1 738,59 %, spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 650 Kč, poplatkem za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a poplatkem za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč. Žalovaná na pohledávce žalobkyně neuhradila ničeho. Dopisem ze dne 10. 3. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky ve výši 20 433,18 Kč do tří dnů. 11. Žalobkyně ověřila příjem žalované prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Výše ověřeného čistého příjmu činila 17 569 Kč. Dokumenty k ověření tohoto příjmu však nebyly soudu žalobkyní předloženy. Výše měsíčních příjmů žalované tak zůstala nedoložena. 12. Na základě shora uvedeného skutkového závěru v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 13. Pokud jde o právní posouzení věci, soud posuzuje uzavřenou smlouvu podle svého obsahu, tj. podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná je spotřebitelem podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli 15. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Z ustanovení § 87odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, účinném do 28. 5. 2022 plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí době běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Soudní dvůr EU ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [číslo] uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice č. 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne. Ustanovení § 87odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak bylo v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU. 18. Od 29. 5. 2022 je účinné znění § 87 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru - poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 19. Dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 20. V případě shora uvedené smlouvy pak soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí. Žalobkyně sice ověřovala úvěruschopnost žalované, ale toto posouzení je podle názoru soudu zcela nedostatečné, resp. nedůsledné. Z doložených listin není zřejmé, na základě čeho vůbec žalobkyně usoudila, že je žalovaná schopna splácet poskytnutý úvěr, když uvedené dokumenty ohledně příjmu žalované nebyly soudu doloženy a v rámci ověření nebyla doložena základní lustrace žalované ve veřejně dostupných databázích a registrech. 21. Splnění povinnosti řádného ověření úvěruschopnosti žalované je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. [číslo jednací]). Doklady o tom, že úvěruschopnost žalované byla náležitě ověřena, však předloženy nebyly a žalobkyně žádné další důkazy nenavrhla a k ústnímu jednání se nedostavila. Za těchto okolností lze dovodit, že úvěruschopnost žalované nebyla náležitě posouzena. Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti je neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dle § 580 odst. 1 o. z., a sou