22 C 87/2015-151 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala určení, že právě žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (nebude-li dále výslovně uvedeno jinak, nacházejí se označované nemovité věci vždy v k. ú. , adresa, ) a pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , vymezeného geometrickým plánem , právnická osoba, ., č. , hodnota, . Uvedla, že v katastru nemovitostí je evidována jako vlastnice chaty ev. č. , hodnota, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, . Žalovaná je evidována jako výlučný vlastník mj. pozemku p. č. st. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, . V roce 1995 podala žalovaná se svým dnes již zemřelým manželem , jméno FO, u Okresního soudu v , adresa, žalobu, jíž se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost odstranit chatu z pozemku p. č. , hodnota, a její příslušenství z pozemku p. č. , Anonymizováno, . Okresní soud v , adresa, rozsudkem ze dne 1. 10. 2003, č.j. , spisová značka, , žalobu zamítl. Vyšel ze závěru, že výstavba chaty byla zahájena v létě 1956 a dokončena nejpozději v roce 1957, stavebníci (právní předchůdci nynější žalobkyně) neměli výstavbu povolenu správním rozhodnutím, postavili chatu odlišného charakteru oproti pozdějšímu správnímu rozhodnutí a stavbu, třebaže charakteru trvalého, postavili na cizím pozemku bez práva stavby. Pozemek se stavbou proto tvořili jedinou věc, jejímž vlastníkem se podle § 126 zákona č. 141/1950 Sb. (dále též jen „o. z. 1950“) stali stavebníci chaty, kteří do věci vložili vyšší hodnotu, než byla hodnota pozemku. Žalobkyně je proto nyní přesvědčena, že je vlastnicí chaty i s pozemkem parc. č. st. 49, na kterém chata stojí. , jméno FO, však přístavkem vybudovaným v roce 1976 zasahuje též na pozemek parc. č. , Anonymizováno, . Při stavbě předchůdce žalobkyně , jméno FO, předpokládal, že staví na pozemku obce , adresa, . Výstavbou přístavku vznikla chata o novém půdorysu. Přístavba se stala „příslušenstvím a součástí“ původní chaty, nikoliv samostatnou stavbou. Jakožto příslušenství sdílí přístavba osud věci hlavní a žalobkyni svědčí vlastnické právo i k pozemku o výměře cca 10 m2. Tato část pozemku byla později specifikována jako parc. č. st. 93 geometrickým plánem , právnická osoba, ., o výměře 12 m2). Jelikož žalovaná nevyhověla výzvě žalobkyně, aby zápis v katastru nemovitostí byl uveden do souladu s tímto stavem, domáhala se svého práva žalobkyně žalobou. Konečně se žalobkyně domáhala zřízení nezbytné cesty k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a st. , Anonymizováno, přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, jiný přístup nemá. Pro případ, že se vlastnicí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a st. , Anonymizováno, nestala žalobkyně na základě darovací smlouvy z 24. 4. 1990, navrhla, aby eventuálně bylo určeno, že vlastnicí byla v době své smrti její matka , Jméno žalobkyně, .2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že nelze použít pravidlo § 126 o. z. 1950, neboť takový postup by dnes vedl k další nespravedlnosti. Dle žalované nesmí žalobkyně těžit z jednání svých předchůdců, kteří neměli právo stavby a chatu postavili načerno. Za vhodné proto považuje řešení, kdy vlastnictví stavby ustoupí pozemku. Jestliže chata nejprve vznikla jako dočasná bouda na nářadí, šlo jen o movitou věc, která nebyla spojena s pozemkem. Výstavba chaty nebyla předchůdcům žalobkyně stavebním úřadem povolena. Pokud byla chata dostavěna později (po roce 1975), stanovil pozdější občanský zákoník již oddělené vlastnictví od pozemku. Podotkla, že vypořádání mezi stavebníkem a vlastníkem pozemku má proběhnout podle právní úpravy platné v době rozhodování soudu. V tomto ohledu žalovaná vyloučila, aby přišla o vlastnictví bez náhrady, a navrhla, aby pro žalobkyni bylo zřízeno věcné břemeno za úplatu a se stavbou a pozemkem se nadále zacházelo jako se samostatnými věcmi. Jde-li o přístavek vzniklý v roce 1975, ten se z žádného důvodu nemohl stát součástí pozemku, na kterém se nachází. Přišli-li někdy žalovaná, resp. její předchůdci, o vlastnictví k pozemku, bylo jejich vlastnictví opětovně nabyto vydržením. Žalobkyně či její předchůdci se nikdy nedomnívali, že pozemek pod chatou jim patří a naopak vlastnické právo žalované nikdy nezpochybnili a platili nájemné. K návrhu na zřízení nezbytné cesty uvedla žalovaná, že by se přístup dal řešit nájmem.3. K posouzení skutkové stránky věci provedl soud dokazování podle návrhu účastníků.4. Z informací o stavbách a pozemcích vydaných Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním a též shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně je evidována jako vlastnice stavby pro rodinnou rekreaci č. e. , Anonymizováno, v obci , adresa, stojící na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, . Žalovaná je evidována jako vlastnice pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, .5. Za své skutkové zjištění vzal soud podle § 120 odst. 3 o. s. ř. shodné skutkové tvrzení účastníků, že stavba č. e. , Anonymizováno, zasahuje nejen pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , ale na své severní straně též část pozemku parc. č. , Anonymizováno, .6. Z geometrického plánu společnosti , právnická osoba, ., č. , hodnota, , zjistil soud, že chatou č. e. , Anonymizováno, je zastavena plocha pozemku parc. č. , Anonymizováno, , která je pro potřebu plánu se souhlasem katastrálního úřadu označena číslem st. 93. Z plánu soud též zjistil tvar a polohu žalobkyní uvažované cesty k chatě přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, .7. Ze směnné smlouvy ze dne 27. 1. 1937 soud zjistil, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, nabyli , jméno FO, a , jméno FO, od obce , adresa, .8. Z výměru Jednotného národního výboru v Jihlavě ze dne 28. 5. 1951 soud zjistil, že referent , jméno FO, rozhodl, že , jméno FO, vydá konkrétní zemědělkou techniku.9. Z rozhodnutí Okresního národního výboru ze dne 4. 1. 1956 soud zjistil, že nebylo vyhověno žádosti , jméno FO, o vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby rekreační chaty. Rozhodnutí byl zdůvodněno tím, že uvažovaný pozemek parc. č. , Anonymizováno, je v těsné blízkosti obce a rekreační chata tam není přípustná.10. Z rozhodnutí Okresního národního výboru v Jihlavě ze dne 5. 11. 1956 a 10. 12. 1956 soud zjistil, že , jméno FO, a , jméno FO, nebyla povolena výstavba chat na pozemku tehdejšího parc. č. , Anonymizováno, , neboť nedopovídala směrnici pro výstavbu. Z žádosti o stavební povolení z 6. 8. 1957 soud zjistil, že , jméno FO, pak požádal o povolení stavby zahradní boudy, k čemuž přiložil náčrt boudy a katastrální snímek. Stavba mu byla rozhodnutím Okresního národního výboru v , adresa, z 12. 8. 1957 povolena s tím, že musí mít rozměr 3 × 4 m, výšku k hřebeni 3,5 m a má být dřevěné konstrukce na kamenné podezdívce, nesměla mít komín a vytápění, podlahu musela tvořit jen dusaná hlína, strop musela tvořit samotná střecha, nesměla být užívána k přechodnému obývání a vnitřek boudy nesměl tvořit prostředí chaty.11. Ze snímků katastrální mapy z 25. 9. 1956 soud zjistil, že na jednom vyhotovení byla ručně vyznačena poloha chaty , jméno FO, na pozemek parc. č. , Anonymizováno, , mimo pozemek parc. č. , Anonymizováno, ; na druhém vyhotovení byla obdobně vyznačena chata , jméno FO, .12. Z polního náčrtu zn. Pol .čís. 13 l. m. čís. 3 soud zjistil, že ve dnech 17. – 18. 8. 1956 (jak na něm bylo čitelně poznamenáno) byla zaměřena poloha chat na vznikajících pozemcích parc. č. , Anonymizováno, z nichž pozemek parc. č. , Anonymizováno, , kde stavěli , jméno FO, , celý ležel za hranicí pozemku parc. č. , Anonymizováno, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , kde stavěli , jméno FO, , ležel za touto hranicí částečně. Náčrt současně zaměřil hranice částí pozemků užívaných dalšími osobami, mj. , adresa, . Náčrt obsahuje znak R 1959-IV.13. Z rozhodnutí Městského národního výboru ve Střížově ze 4. 7. 1975 soud zjistil, že byla , jméno FO, povolena přístavba chaty.14. Z notářského zápisu ze dne 4. 11. 1976 soud zjistil, že , jméno FO, a , jméno FO, převedli mj. pozemek parc. č. , Anonymizováno, do vlastnictví , jméno FO, a , jméno FO, .15. Ze žádosti ze 4. 1. 1978 soud zjistil, že , jméno FO, žádost povolení k rekonstrukci chaty na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , kterou postavil před 22 lety o rozměrech 5 × 5 m. Stavební povolení mu bylo vydáno rozhodnutím z 19. 2. 1978, přičemž se stále hovořilo o stavbě dočasné. , jméno FO, byla kolaudována rozhodnutím z 21. 4. 1982. Na žádost z 22. 3. 1990 bylo , jméno FO, a , Jméno žalobkyně, přiděleno evidenční číslo , Anonymizováno, .16. Z notářského zápisu ze dne 2. 10. 1981 soud zjistil, že , jméno FO, prodala , jméno FO, a , jméno FO, chatu, která byla označena evidenčním číslem 5/3, která se měla nacházet na pozemku parc. č. , Anonymizováno, .17. Z kolaudačního rozhodnutí Okresního národního výboru v , adresa, ze dne 21. 4. 1982 soud zjistil, že bylo , jméno FO, povoleno užívání nástavby chaty, která byla zhotovena podle povolení z 19. 2. 1979.18. Z notářského zápisu ze dne 24. 4. 1990 soud zjistil, že , Jméno žalobkyně, darovala žalobkyni c