11 C 206/2020-35 — Okresní soud v Jihlavě

1.) Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 883,21 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. Žalobkyně dodala, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného přezkoumáním údajů jako je věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, způsob bydlení žalovaného a také nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Výsledkem bylo stanovení limitu nejvyšší měsíční splátky, kterou je žalovaný schopen hradit bez rizika předlužení. Žalobkyně umožnila žalovanému čerpat úvěr formou opakovaného čerpání z úvěrového rámce sjednaného ve výši 59 780 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky splatných vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaný vyčerpal celkem 95 461 Kč, ale sjednané splátky nehradil řádně, když uhradil pouze 49 441 Kč. Žalobkyně proto ke dni [datum] zesplatnila celý neuhrazený úvěr a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Žalovaný svůj dluh neuhradil a dluží žalobkyni částku 54 883,21 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 53 453,21 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč (100 Kč za tři písemné upomínky a 130 Kč za doporučené psaní) a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč (500 Kč za prodlení s úhradou jedné splátky). 2.) K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že za účelem prověření bonity žalovaného posoudila jeho příjmovou a výdajovou stránku a dále osobní a rodinné poměry, čímž dospěla ke stanovení nejvyšší možné měsíční splátky, kterou by žalovaný mohl splácet. Žalobkyně hodnotila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 57 500 Kč, čistý měsíční příjem ostatních členů jeho domácnosti ve výši 11 000 Kč, měsíční výdaje žalovaného na bydlení ve výši 3 200 Kč a měsíční splátky jiných úvěrových závazků v celkové výši 3 595 Kč a tyto údaje porovnávala s výší úvěrového rámce, stanovenou výší měsíční splátky a zákonným životním minimem ve výši 3 410 Kč, který žalovaný musí mít k dispozici. Současně provedla kontrolu žalovaného v registru ISIR, [příjmení] a [příjmení] vždy s negativním výsledkem a v registru NRKI, dle něhož měl žalovaný v době žádosti o úvěr 5 aktivních úvěrových závazků, které však řádně splácel. 3.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně řádně omluvila svoji nepřítomnost u jednání, soud proto věc projednal a rozhodnul podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise. 4.) Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním [číslo] soud zjistil, že ta byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] v elektronické podobě, když na místě podpisu klienta byl uveden specificky vygenerovaný kód. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že byl sjednán úvěrový rámec ve výši 59 780 Kč, z něhož byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat do výše tohoto limitu. Žalovaný byl povinen vyčerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, které byly v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami, jež byly nedílnou součástí smlouvy, stanoveny ve výši 4 % z aktuální dlužné částky se splatností do 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. Součástí smlouvy bylo rovněž prohlášení žalovaného, v rámci kterého uvedl, že je rozvedený, nemá žádné dítě, příjem ze zaměstnání činí 57 500 Kč měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti je 11 000 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný začal úvěr čerpat ke dni [datum], naposledy čerpal dne [datum] a za toto období vyčerpal celkem 95 461 Kč. Z tohoto výpisu rovněž vyplývá, že žalovaný nesplácel sjednané splátky řádně a včas, když uhradil pouze 49 441 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky několikrát vyzýván. Nicméně pro opakované porušení platebních povinností žalovaného žalobkyně nakonec využila svého oprávnění dle čl. 7 úvěrových podmínek a dopisem ze dne [datum] (dle podacího archu zaslaným žalovanému dne [datum]) zesplatnila celý neuhrazený úvěr a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. K úhradě dlužné částky byl žalovaný opětovně vyzván předžalovní výzvou ze dne [datum] (dle podacího archu odeslanou žalovanému téhož dne). Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaný dluží na jistině úvěru částku 53 453,21 Kč, na nákladech na vymáhání částku 430 Kč a na smluvních pokutách 1 000 Kč. Oprávněnost žalobkyně požadovat náhradu nákladů spojených s vymáháním a úhradu smluvní pokuty soud dovozuje z čl. 9 úvěrových podmínek. Soud však zjistil, že žalovaný ke dni podání žaloby svůj dluh neuhradil. 5.) Ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně k prokázání svých tvrzení předložila výpis z registru NRKI, z něhož vyplývá, že žalovaný má několik aktivních úvěrů, které však řádně splácí. Dále byl předložen výpis z účtu žalovaného za listopad [rok], z něhož vyplývá, že jeho příjem ze zaměstnání byl 69 959,93 Kč, počáteční zůstatek na účtu za toto období činil 2 354,16 Kč, celkové příjmy činily 104 151,92 Kč a konečný zůstatek 40 728,70 Kč (výdaje tak byly 65 777,38 Kč). V rámci hodnocení těchto důkazů soud dospěl k závěru, že jsou dány rozpory mezi tvrzeními žalobkyně ohledně prověřování úvěruschopnosti a předloženými důkazy, resp. že chybí důkazy k prokázání některých tvrzení. Žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného výpisem z jeho účtu pouze za listopad [rok]. Tímto způsobem žalobkyně nemohla řádně ověřit majetkovou situaci žalovaného, neboť údaje za jeden měsíc (předcházející měsíci, v němž byl úvěr sjednáván), nemají dostatečnou vypovídací hodnotu. Z tohoto výpisu navíc vyplývá, že žalovaný měl čistý příjem téměř 70 000 Kč. Za povšimnutí stojí zůstatek na účtu žalovaného na počátku měsíce, který činí přibližně 2 000 Kč, a celkové výdaje vynaložené za celý měsíc ve výši 65 000 Kč (přičemž žalobkyně uvažovala měsíční výdaje žalovaného ve výši do 7 000 Kč). Žalobkyně se tak s dostatečnou péčí nevypořádala s otázkou, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného a zda je tak vysoký příjem žalovaného stabilní. Žalobkyně se také dostatečně nezabývala příjmem ostatních členů domácnosti tak, jak uvedl žalovaný, zda vůbec existují takoví členové (když žalovaný uvedl, že je rozvedený a nemá děti) a jakého charakteru tyto příjmy jsou. Konečně i velký počet dalších úvěrů žalovaného měly žalobkyni vést k podrobnějšímu prozkoumání jeho majetkové situace a zejména důvěryhodnosti jeho osoby (vzhledem k potřebě uzavírat stále další úvěry). Nestačí potom tvrzení, že žalovaný všechny úvěry splácí řádně. 6.) Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7.) Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8.) Soud na závazkový vztah mezi účastníky vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obez