11 C 52/2020-29 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu jízdy prostředkem veřejné hromadné dopravy bez zaplaceného jízdného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je cizím státním příslušníkem (jehož bydliště se soudu nepodařilo zjistit), zabýval se soud nejprve otázkou své příslušnosti a otázkou rozhodného práva. V souladu s čl. 5 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“), mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy žalovány u soudu místa, kde závazek byl nebo měl být splněn, přičemž místo plnění závazku v případě poskytování služeb znamená místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Dle ustanovení § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, postupují tuzemské soudy v řízení podle tuzemských procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu), k procesní způsobilosti cizince postačuje, je-li tu podle tuzemského práva. Tímto způsobem je dána pravomoc soudů České republiky v tomto případě a rovněž místní příslušnost soudu podepsaného. 3. Dle čl. 5 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, je rozhodným právem v případě smlouvy o přepravě cestujících právo země obvyklého bydliště cestujícího za předpokladu, že se v této zemi nachází rovněž místo odjezdu nebo místo určení. Nejsou-li tyto požadavky splněny, použije se právo místa, ve kterém má dopravce své obvyklé bydliště. Rozhodným právem v této věci, a to procesním i hmotným, je tedy právo české. 4. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný se přepravoval v [obec] prostředkem veřejné hromadné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně (Dopravní podnik města Jihlavy, a.s.), a to dne [datum] na trolejbusové lince B1. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, a následně nezaplatil jízdné ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka]. Výše jízdného a přirážky k němu vyplývá ze smluvních přepravních podmínek právního předchůdce žalobkyně a tarifu jízdného platných ke dni provedené přepravní kontroly. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani k předžalobní upomínce žalobkyně ze dne [datum]. 6. Na základě stručného právního posouzení věci soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně v souladu s § 1879 o.z. řádně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. V souladu s § 37 odst. 5 písm. b) a c) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, dále v souladu s vyhláškou č. 175/2000 Sb., a smlouvou o přepravě vzniklo žalobkyni právo na úhradu jízdného ve výši [částka] a přirážky k jízdnému ve výši [částka], neboť žalovaný porušil svoji povinnost zaplatit jízdné. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 3x [částka] podle § 8 odst. 1, § 14b bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši [částka] a zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí [částka].