8 C 130/2020-39 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na částku [částka], kterou žalovanému vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy. Zápůjčku spolu s úrokem 23,72 % ročně ve výši [částka] za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a poplatky ve výši [částka] se žalovaný ve smlouvě zavázal splatit v 58 týdenních splátkách po [částka]. Poplatky jsou tvořeny odměnou za administrativní činnost ve výši [částka] a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Žalovaný svou povinnost splnil pouze zčásti, když neuhrazena zůstala jistina zápůjčky ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet půjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovaným v zákaznické kartě a jejich ověřením předloženými doklady. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v jeho nepřítomnosti. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatek za administrativní činnost ve výši [částka], úrok ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]; celkem tak byl žalovaný povinen uhradit částku [částka] v 58 týdenních splátkách po [částka]. První splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce následujícího sedmidenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že předmět zápůjčky mu byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajů, tj. z žalovaným tvrzeného příjmu ze zaměstnání u [právnická osoba], ve výši [částka] a výdajů jeho domácnosti ve výši [částka]; podle zákaznické karty byla úvěruschopnost žalovaného ověřena pracovní smlouvou, výplatními páskami a výpisem z účtu. Smlouvou uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ve výši [částka], sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka] a dlužného poplatku ve výši [částka] na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum], zaslanou žalovanému dne [datum], vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do [datum]. 4. Na základě provedených důkazů a s ohledem na ustanovení § 1, § 3, § 9 odst. 1, § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, ve spojení s ustanovením § [číslo] odst. 1, odst. 2, § [číslo], § [číslo] odst. 1, § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném do 30. 11. 2016, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to pracovní smlouva, výplatní pásky či výpisy z účtu, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, připravila se o možnost být poučena ve smyslu § 118a o. s. ř., když takové poučení soud zásadně poskytuje při jednání. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. Žalovaný dle nesporovaných tvrzení žalobkyně uhradil na dlužnou částku celkem [částka], které byly původně rozděleny mezi jistinu, úrok a poplatky; s ohledem na shora uvedený závěr soud tuto částku započetl v celém rozsahu na jistinu. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaný, či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Jestliže bylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně vyplaceno žalovanému [částka] a žalovaný dosud uhradil [částka], má nadále povinnost zaplatit [částka]. Podle předžalobní výzvy měl žalovaný plnit do [datum], jelikož ze strany žalobkyně nebyla tvrzena a prokázána jakákoliv jiná výzva k vydání poskytnutého plnění, dospěl soud k závěru, že žalovaný se dne následujícího dostal do prodlení. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 8,05 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené částky bezdůvodného obohacení za dobu od [datum] do zaplacení. Ohledně zbývající žalobou uplatněné částky, včetně zbytku požadovaného příslušenství, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 5. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně v žalobě kapitalizovaných úroků z prodlení) částky [částka], úspěšná však byla pouze co do částky [částka], tj. z 3,3 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky [částka], tj. z 96,7 %, a náleží mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 93,4 % Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že mu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.