11 C 263/2021-22 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 3 020 Kč s příslušenstvím z titulu jízdy prostředkem veřejné hromadné dopravy bez zaplaceného jízdného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul pouze za přítomnosti žalobkyně. 3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný se přepravoval v [obec] prostředkem veřejné hromadné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně (Dopravní podnik [územní celek], a.s.), a to dne [datum] na trolejbusové lince C a [datum] na autobusové lince [číslo]. Na výzvu kontrolora se ani v jednom případě neprokázal platným jízdním dokladem, a následně nezaplatil jízdné ve výši 10 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (za každou jízdu bez platné jízdenky), k jejichž úhradě byl kontrolorem vyzván. Výše jízdného a přirážky k němu vyplývá ze smluvních přepravních podmínek právního předchůdce žalobkyně a tarifu jízdného platných ke dni provedených přepravních kontrol. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku v celkové výši 3 020 Kč neuhradil ani k předžalobní upomínce žalobkyně. 4. Po právní stránce soud posoudil soud závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně v souladu s § 1879 o. z. řádně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. V souladu s § 37 odst. 5 písm. b) a c) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách a § 18a odst. 2 písm. a) a c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, dále v souladu s vyhláškou č. 175/2000 Sb. a smlouvami o přepravě vzniklo žalobkyni právo na úhradu jízdného v celkové výši 20 Kč a přirážky k jízdnému v celkové výši 3 000 Kč, neboť žalovaný v okamžiku uzavření každé smlouvy o přepravě porušil svoji povinnost zaplatit stanovené jízdné. Žalovaný nesplnil svoji povinnost dlužnou částku žalobkyni uhradit (resp. netvrdil ani neprokázal opak). Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na odměnu právního zástupce. Žalobkyni náleží odměna za tři úkony právní služby učiněné do okamžiku podání žaloby včetně, tj. převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a žaloby. Žalobkyně požadovala přiznání odměny i za další úkon právní služby, a sice účast svého zástupce při jednání soudu dne [datum]. Konání jednání v řízeních, jako je předmětná věc, kdy jde o typově se opakující problematiku bez zvláštních okolností, je zcela nestandardní. Na jednání žalobkyně navíc netvrdila nové skutečnosti ani nenavrhla provedení dalších dosud nepředložených důkazů. Soud tedy má důvod domnívat se, že účelem, pro který žalobkyně trvala na uskutečnění jednání, byly pouze náklady řízení. Na tomto závěru nic nemění ani fakt, že žalobkyně bez dalšího sdělila, že nařízení jednání k projednání věci žádala zkrátka proto, že to je její právo. Náklady řízení však nemají být důvodem, pro který se řízení vede, ani pro který se uskutečňují vybrané procesní postupy. Soud tedy nezpochybňuje, že přítomnost zástupce účastníka na soudním jednání, které bylo nařízeno, není neúčelným procesním krokem (shodně hodnotil situaci Krajský soud v [obec] například v usnesení ze dne 31. 8. 2021, č. j. 54 Co 179/2021 – 38); samotný důvod, který žalobkyni vedl k tomu, aby trvala na ústním projednání věci za přítomnosti její zástupkyně, je však zneužitím práva a okolností hodnou zvláštního zřetele, pro kterou nepřiznal náhradu části nákladů řízení. Soud proto v souladu s § 150 o. s. ř. žalobkyni odměnu za účast při jednání soudu nepřiznal, resp. přiznal odměnu pouze za tři výše uvedené úkony právní služby. Žalobkyni tedy náleží odměna ve výši 3x 200 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), a třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Z uvedených částek pak žalobkyni náleží v souladu s § 137 o. s. ř. náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 1 489 Kč.