11 C 282/2021-41 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 41 977,91 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření. Na základě smlouvy byly žalovanému v listopadu 2018 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Podmínky splácení úvěru byly nastaveny tak, že žalovaný bude do okamžiku přidělení cílové částky hradit úroky z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách po 207,92 Kč a měsíční vklad stavebního spoření ve výši 759 Kč, po přidělení cílové částky pak splácet jistinu úvěru a úroky v pravidelných měsíčních splátkách po 966,92 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 4,99 % p. a. Dle žalobkyně měl žalovaný započít se splácením úvěru nejpozději k 25. dni v měsíci následujícím po datu výplaty úvěru, ale žalovaný splátky nehradil řádně (poslední uhradil dne [datum]). Žalobkyně marně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu, s účinností ke dni [datum] proto od smlouvy odstoupila. Žalobkyně pak ke dni [datum] eviduje za žalovaným pohledávku uplatňovanou touto žalobou představující neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 41 977,91 Kč, poplatek ve výši 1 404 Kč (který představuje náklady spojené s uplatněním pohledávky) a příslušenství v kapitalizované výši i procentní sazbě. 2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného; porovnávala příjmy a výdaje uvedené žalovaným, přičemž příjmy ověřila u zaměstnavatele žalovaného a výdaje (zejména jiné závazky žalovaného) ověřovala z příslušných veřejných databází a registrů. Žalobkyně současně ověřila existující dluhy žalovaného s negativními výsledky. Veškeré zjištěné údaje žalobkyně podrobila scoringovému internímu modelu, který je postaven na demografických a statistických informací, a dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného požadovaný úvěr splácet. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovaný podpisem smlouvy vyjádřil souhlas rovněž se všeobecnými úvěrovými podmínkami, které byly nedílnou součástí smlouvy. Na základě čl. I smlouvy, žádosti o výplatu a oznámení o čerpání úvěru soud nemá pochyb o tom, že žalobkyně poskytla žalovanému ke dni [datum] peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč na základě předchozí písemné žádosti žalovaného o výplatu (jak bylo ujednáno v čl. IV smlouvy). Tyto prostředky byly poskytnuty jako úvěr na bydlení, resp. překlenovací úvěr ze stavebního spoření, jehož poskytnutím měla být dosažena cílová částka stavebního spoření žalovaného založeného u žalobkyně; jeho prostřednictvím pak žalovaný mohl provést změnu či údržbu stavby nebo udržovací práce. Z žádosti o úvěr pak bylo zjištěno, že žalovaný žádá poskytnutí předmětného úvěru na zařízení nemovitosti rodinného domu. Vyčerpání, resp. poskytnutí úvěru vyplývá i z výpisu z účtu úvěru. Z čl. II smlouvy soud dále zjistil, že takto vyplacený úvěr se žalovaný zavázal splácet ve dvou fázích. Do okamžiku přidělení cílové částky byl povinen hradit měsíční splátky úroků ve výši 207,92 Kč (když úrok byl v čl. I smlouvy sjednán ve výši 4,99 % p. a.) a měsíční vklad stavebního spoření ve výši 759 Kč, a to vždy nejpozději k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. V druhé fázi pak byl žalovaný povinen po přidělení cílové částky hradit měsíční splátku jistiny úvěru a úroků v celkové výši 966,92 Kč vždy nejpozději k 25. dni v měsíci, za který je splátka hrazena. Z oznámení o čerpání úvěru dále vyplývala povinnost žalovaného za období od [datum] do [datum] uhradit (první) splátku úvěru ve výši 110,89 Kč. Z jednotlivých předložených výpisů z účtu úvěru má soud za prokázané, že žalovaný skutečně splátky úvěru řádně nehradil. Z výpisů z účtu stavebního spoření pak soud zjistil, že žalovaný porušil i další povinnosti vyplývající ze smlouvy, když řádně neprováděl vklady na stavební spoření. Z uvedených důvodů žalobkyně v souladu se Sazebníkem úhrad účtovala žalovanému poplatky za odeslané upomínky. Z dopisů ze dne [datum] a [datum] a kopií doručenek soud také zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě celkového nedoplatku na úvěrovém účtu. Vzhledem k jeho neuhrazení žalobkyně s účinností ke dni [datum] odstoupila od smlouvy (a to v souladu s čl. 9 odst. 3 písm. a) a b) všeobecných úvěrových podmínek), čímž současně došlo k zesplatnění celého úvěru. Z předloženého vyčíslení pohledávky ve spojení s jednotlivými výpisy z úvěrového účtu má soud za prokázané, že žalovaný ani poté svůj dluh neuhradil a dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 41 977,91 Kč, na poplatku za upomínání částku 1 404 Kč, na úroku 1 069,97 Kč a sankčním úroku po odstoupení/zesplatnění 577,20 Kč. 5. Pokud jde o ověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně k prokázání svých tvrzení předložila žádost žalovaného o úvěr ze dne [datum], provedený scoring úvěru a výpisy z veřejných databází. Tyto listinné důkazy osvědčují pravdivost tvrzení žalobkyně, která při zjišťování poměrů žalovaného vycházela z údajů jím uvedených, ale tyto údaje nadto sama ověřila a hodnotila ve vzájemné souvislosti. Ze žádosti mimo jiné vyplývají kategorie hodnocené žalobkyní, a sice že žalovaný žil v době žádosti o úvěr sám v nájmu a měl příjem ze zaměstnání ve výši 22 000 Kč měsíčně. Žádost dále osvědčuje měsíční výdaje žalovaného, které sestávají z nájemného ve výši 1 500 Kč, splátek jiných úvěrů poskytnutých žalovanému žalobkyní ve výši 3 130 Kč, splátek jiných úvěrů od jiných společností ve výši 2 222 Kč, splátek stavebního spoření ve výši 250 Kč, splátek penzijního připojištění ve výši 700 Kč a ostatních měsíčních výdajů ve výši 500 Kč. Pokud jde o běžné výdaje, lze je hodnotit jaké běžné, aniž by bylo nutné jejich výši zpochybňovat. Pokud jde ale o splátky jiných závazků žalovaného, tyto údaje žalobkyně nepřijala bez dalšího, nýbrž je ověřila v registrech NRKI a BRKI (přičemž výpisy z těchto registrů soudu předložila). Žalobkyně dále zohlednila i skutečnost, že žalovaný nebyl v prodlení s úhradou jiných svých závazků (jak vyplývá z výpisu z registru SOLUS). Z doloženého návrhu na úvěr obsahující scoring požadovaného úvěru pak vyplývá, že žalovaný z hlediska plnění svých závazků nepředstavoval pro žalobkyni riziko. Pokud tedy žalobkyně na základě výše zjištěných a ověřených údajů dospěla k závěru, že žalovaný je schopný řádně splácet předmětný úvěr, mohla tak dle soudu učinit zcela opodstatněně. Soud uzavírá, že žalobkyně vůči žalovanému vystupovala dostatečně obezřetně a dbala na řádné zjištění všech relevantních skutečností, jež by mohly mít na schopnost žalovaného splácet úvěr vliv. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli p