118 C 6/2021-104 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se žalobou podanou na soud dne 15. 4. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 49 612,97 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 10. 9. 2018 s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované poskytla částku 50 000 Kč formou povoleného přečerpání účtu. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet úvěr průběžně s úrokem ve výši 12,50 % ročně a s poplatky zahrnujícími cenu za správu a vedení úvěrového obchodu dle ceníku a ceny za další poskytnuté služby ve výši dle ceníku. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela. Žalobkyně ji opakovaně upomínala o zaplacení dlužných splátek a následně v souladu se smlouvou celý dluh ke dni 30. 6. 2020 zesplatnila, přičemž od tohoto data byla oprávněna po žalované požadovat i zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši 20 % ročně. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila ani po obdržení předžalobní výzvy ze dne 3. 2. 2021. Žalovaná částka sestávala ke dni 11. 3. 2021 z jistiny úvěru ve výši 49 612,97 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného částkou 6 943,98 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 7 370,03 Kč a poplatků ve výši 1 800 Kč, které zahrnují poplatky za správu úvěru za období od února do června 2020 ve výši 100 Kč, poplatky za zaslání výzvy k úhradě dluhu 2 x 500 Kč a poplatek za odeslání upomínky k uhrazení dluhu 300 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] a úvěrových obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne 10. 9. 2018. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované možnost přečerpání účtu č. [bankovní účet] až do výše 50 000 Kč. Vyčerpané finanční prostředky byly úročeny úrokem ve výši 12,50 % ročně. Žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky vrátit. Podle článku II. odstavce 4 smlouvy se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 20 % ročně z dlužné částky. Povinností žalované bylo nejpozději do 360. dne ode dne započetí čerpání úvěru uhradit vzniklé úroky a dále nečerpat úvěru po celý následující pracovní den. V případě porušení těchto povinností měla žalobkyně právo na zesplatnění celého úvěru podle čl. 17 a 18 Úvěrových obchodních podmínek. Přílohu smlouvy tvoří prohlášení o vzájemných vazbách k jiným subjektům a doplňující informace. Z ceníku soud zjistil, že žalobkyně účtuje 300 Kč za odeslání upomínky a 500 Kč za odeslání výzvy k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně dále účtuje 100 Kč měsíčně za služby spojené se správou úvěru. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 2. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 30. 6. 2020 a současně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 54 142,94 Kč, a to nejpozději do 12. 7. 2020. 4. Z dokumentu„ Account [číslo]“ soud zjistil přehled vyúčtovaných poplatků za vedení účtu a za odeslané upomínky. Z dokumentu„ přehled používaných transakčních kódů“ soud zjistil přehled používaných transakčních kódů. Žalobkyně dále předložila soudu dokument, který obsahuje výpočty úroků, poplatků a úroků z prodlení. Žalobkyně rovněž předložila výpis z úvěrového účtu, ze kterého soud zjistil způsob čerpání a splácení předmětného úvěru žalovanou. 5. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 3. 2. 2021 a podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 14 374,80 Kč a současně byla upozorněna na možnost uplatnění této pohledávky u soudu. 6. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou, smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované možnost přečerpání jejího účtu až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet tento úvěr průběžně, platit žalobkyni úrok 12,50 % ročně a další poplatky, zahrnující poplatek za služby spojené se správou úvěru, poplatek za odeslání upomínky a poplatek za odeslání výzvy. Žalovaná byla rovněž povinna nejpozději do 360. dne ode dne počátku čerpání úvěru uhradit alespoň vzniklé úroky a následující pracovní den nečerpat úvěr. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, žalobkyně ji opakovaně vyzývala k úhradě dlužných plateb a nakonec celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. Zároveň žalované naúčtovala i poplatek za odeslání upomínky a poplatky za dvě odeslané výzvy. Žalovaná rovněž neuhradila poplatky za služby spojené se správou úvěru za měsíce únor až červen 2020. Žalovaná se ve smlouvě zavázala v případě prodlení zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 20 % ročně. 7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru. Jelikož oba účastníci vystupovali při sjednání smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, nedopadá na tuto smlouvu zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prokázala, že řádně splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť jako úvěrující poskytla žalované peněžní prostředky ve sjednané výši a řádně ji vyúčtovala i poplatky za služby poskytované v období od uzavření smlouvy do jejího ukončení dne 30. 6. 2020 ve výši podle platného ceníku. Žalovaná nicméně nesplnila své smluvní povinnosti, neboť splátky úvěru a související platby řádně nehradila. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou následně celý dluh ke dni 30. 6. 2020 zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. Žalovaná byla v souladu se smlouvou povinna žalobkyni platit i smluvní úrok ve výši 12,50 % ročně z dlužné částky a od okamžiku prodlení, tj. od února 2020, i úrok z prodlení ve výši 20 % ročně. Jelikož žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že žalobkyní tvrzený dluh či jeho část uhradila, případně že tento dluh zanikl jinak, soud shledal žalobu důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni jistinu dluhu ve výši 49 612,97 Kč, dlužný kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 6 943,98 Kč za období od 28. 2. 2020 do 11. 3. 2021, dlužný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 7 370,03 Kč za období od 28. 2. 2020 do 11. 3. 2021 a poplatky za odeslané výzvy a upomínku a za služby spojené se správou úvěru ve výši 1 800 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni úrok ve výši 12,50 % ročně z částky 49 612,97 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši ujednané ve smlouvě, tj. 20 % ročně, z částky 49 412,97 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 203,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 571 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 51 412,97 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 10 440 Kč ve výši 2 192,40 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.