12 C 318/2020-37 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 700 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o úvěru. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného ověřením jeho příjmů dle doložených výpisů z účtu, pracovní smlouvy a potvrzení o výši příjmu. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou si převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit v rámci 13 pravidelných splátek vedle jistiny úvěru i sjednaný úrok, poplatek za vyhodnocení, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek, a to nejpozději do [datum]. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně, dostal se do prodlení a předchůdkyni žalobkyně dlužil částku 11 700 Kč. S účinností ke dni [datum] byla část závodu předchůdkyně žalobkyně a současně i pohledávka za žalovaným postoupena na [právnická osoba], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, zjistil soud následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že ta byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podpisem dne [datum]. Strany podpisem smlouvy stvrdily, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti předmět smlouvy, tj. peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 25,85 % p.a., poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 1 900 Kč, celkem tedy částku 17 300 Kč v rámci 13 měsíčních splátek po 1 300 Kč splatných vždy 4. den v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy (nejpozději však do [datum]). Nedílnou součástí smlouvy byl Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předpis splátek, jejichž seznámení s nimi žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně, jak vyplývá z předžalobní upomínky ze dne [datum] (odeslané žalovanému dle podacího lístku dne [datum]). Z upomínky bylo dále zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky ze smlouvy uzavřené s předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni a současně vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný ani po postoupení pohledávky svůj dluh neuhradil a dluží žalobkyni dosud nevrácenou částku 11 700 Kč. 4. Ohledně postoupení pohledávky za žalovaným bylo zjištěno, že smlouvou o prodeji části závodu ze dne [datum] byla sjednána koupě části závodu předchůdkyně žalobkyně a její převod včetně pohledávek na [právnická osoba] Tato společnost následně převedla všechny pohledávky (včetně pohledávky za žalovaným) na žalobkyni, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi těmito subjekty dne [datum] a její přílohy - Seznamu postupovaných pohledávek. 5. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný uvedl své osobní, pracovní i jiné poměry v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, kterou podepsal dne [datum]. Z žádosti bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný a žije v nájmu (což bylo doloženo nájemní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou mezi žalovaným jako nájemcem a [jméno] [příjmení] jako pronajímatelem). Žalovaný v žádosti dále uvedl, že je zaměstnaný u [právnická osoba] na dobu určitou do [datum], jak bylo také zjištěno z doložené pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a jeho zaměstnavatelem dne [datum]. Průměrný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání byl oproti doloženým výplatnicím zjištěn částkou 13 559 Kč, přičemž tento tvoří jediný měsíční příjem žalovaného. Oproti tomu byly měsíční výdaje žalovaného vyčísleny na částku 9 219 Kč, které jsou tvořeny náklady na bydlení ve výši 6 800 Kč, náklady na energii 419 Kč a na stravování 2 000 Kč. Dle údajů uvedených žalovaným v žádosti byla předchůdkyní žalobkyně dne [datum] zpracována finanční analýza a Credit scoring, z nichž soud zjistil, že poměry žalovaného umožňují, aby mu byl poskytnut úvěr s maximální výší měsíční splátky 3 340 Kč. Předchůdkyní žalobkyně tak nebyly shledány pochybnosti o schopnosti žalovaného řádně splácet úvěr v požadované výši 10 000 Kč. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posoudil závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o.z., ačkoliv se žalobkyně žalobou domáhala úhrady dluhu z titulu smlouvy o úvěru. K tomu soud uvádí, že smlouva o úvěru je konsenzuální smlouva, která vzniká okamžikem uzavření, tj. sjednání obsahu závazku, jehož podpisem smluvní strany projevují vůli se jím řídit. Oproti tomu smlouva o zápůjčce je reálná smlouva, jež vzniká okamžikem přenechání, resp. odevzdání zapůjčené věci vydlužiteli. Taktomu bylo i v tomto případě, když smlouva byla podepsána jako potvrzení toho, že peněžní prostředky již byly žalovanému poskytnuty. Na tento závazkový vztah soud kromě obecných ustanovení aplikoval i výše uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně jako věřitel v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně splnila svůj závazek poskytnout žalovanému sjednané množství peněžních prostředků, a že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni řádně postoupena. Současně bylo prokázáno splnění povinností kladených zákonem o spotřebitelském úvěru, dle kterého je věřitel (zde předchůdkyně žalobkyně) povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele tím způsobem, aby nebyly dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39); dle soudu předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnila, když vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, tyto ověřila z doložených dokumentů a zjištěné informace podrobila podrobné analýze. Výsledkem bylo zjištění, že poměry žalovaného bez důvodných pochybností umožňují řádné splácení úvěru ve výši požadované žalovaným. Žalovaný již netvrdil ani neprokázal, že by splnil svůj závazek a poskytnutou zápůjčku vrátil spolu se souvisejícími platbami. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal ž