18 C 185/2021-100 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 102 758,79 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) s žalovaným uzavřela dne 8. 6. 2015 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Ode dne čerpání úvěru se žalovaný zavázal hradit smluvní úrok ve výši 19,9 % ročně a současně se zavázal hradit poplatky spojené s poskytnutím úvěru a jeho správou. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit v měsíčních splátkách. Ve smlouvě bylo sjednáno i to, že úroky i ceny za úkony je věřitel oprávněn připisovat k jistině úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně si sjednala možnost při nezaplacení splátky v dohodnutém termínu zesplatnit celý zbývající úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně tohoto práva využila, a jelikož žalovaný zůstal po celou dobu nečinný, tak došlo ke zesplatnění celého úvěru ke dni 3. 6. 2020. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 102 758,79 Kč. Žalobkyně tak kromě jistiny požaduje smluvní úrok ve výši 19,90 % ročně z dlužné částky od 4. 6. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ode dne 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dne 6. 8. 2020 uzavřela se svojí právní předchůdkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla žalovaná pohledávka. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 18. 3. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného lustrací v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku a prověřením platnosti dokladů. Příjmy a výdaje byly posouzeny prověřením pohybů na bankovním účtu žalovaného a dále informacemi přímo od žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 6. 2015, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, soud zjistil, že žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 150 000 Kč, přičemž úvěr byl poskytnut bez sledování účelu použití prostředků. Smluvní strany si sjednaly pevnou úrokovou sazbu úvěru ve výši 19,90 % ročně, přičemž úrok se podle smlouvy počítá ze skutečné výše dosud neuhrazené jistiny úvěru denně. Žalobkyně byla oprávněna připisovat k jistině úvěru úroky z úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a rovněž v případě zesplatnění úvěru. Současně bylo ujednáno, že ceny za úkony se stávají součástí jistiny. Úvěr se žalovaný zavázal splácet spolu s úroky v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 3 184 Kč vždy k 20. dni každého měsíce, přičemž první splátka měla být uhrazena dne 20. 7. 2015. Podle čl. 8 smlouvy je věřitel oprávněn zesplatnit celý úvěr v případě porušení smluvních podmínek klientem. 4. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 105 878 Kč a že úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 3. 6. 2020. Z dokumentu„ podklady pre súdne konanie“ ze dne 1. 8. 2020 soud zjistil přehled splácení a úročení předmětného úvěru. Z dokumentu„ Úvěr [číslo]“ soud zjistil přehled zaplacených splátek za období od 20. 6. 2010 do 16. 6. 2020 a způsob započítávaní splátky na jistinu a úroky. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 7. 2020 a přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 4. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně zaplatila kupní cenu na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 7. 2020. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 8. 2020 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 3. 2021 a podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 127 076,94 Kč nejpozději do 28. 3. 2021. 6. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 8. 6. 2015 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 150 000 Kč. Dále uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a jeho měsíční příjem činí 13 059 Kč. Jako výdaj je uvedena splátka úvěru ve výši 930 Kč měsíčně. Z dokumentu„ výstup z insolvenčního rejstříku“ soud zjistil, že ke dni 15. 9. 2021neobsahoval údaje ohledně žalovaného. Z úplného výpisu z účtu [číslo] za období od 1. 6. 2014 do 8. 6. 2015 soud zjistil přehled příjmů a výdajů žalovaného. Z ceníku [právnická osoba] pro bankovní obchody soud zjistil přehled účtovaných poplatků. Z dokumentu„ posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjisti, že žalovaný uvedl příjem ve výši 13 059 Kč měsíčně a výdaje ve výši 0 Kč, a proto mu byly výdaje stanoveny ve výši 5 785 Kč. Bylo zjištěno, že žalovaný má kontokorent do výše 5 000 Kč a kreditní kartu s úvěrovým limitem do výše 10 000 Kč. Úvěr pro žalovaného vzhledem k uvedenému byl bankou schválen. Z lustrace v evidenci neplatných dokladů soud zjistil, že zde žalovaný neměl žádný záznam. 7. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla částku 150 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet tento úvěr měsíčními splátkami, platit žalobkyni úrok 19,90 % ročně a další poplatky a úhrady zahrnující mimo jiné jednorázový poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr, měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně jej opakovaně vyzývala k úhradě dlužných plateb a nakonec celý úvěr ke dni 3. 6. 2020 zesplatnila a vyzvala jej k jeho úhradě. Žalovaný však ani přes zaslání předžalobní výzvy svůj dluh neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru. Žalobkyně dostála svému závazku poskytnout žalovanému peněžní prostředky a v souladu se smlouvou jí vznikl nárok na splacení jistiny úvěru, úhradu poplatků a úroku ze strany žalovaného. Žalovaný svoji povinnost vrátit poskytnuté prostředky spolu s příslušenstvím a uhradit splatné poplatky nesplnil a nesplatil úvěr ani poté, co byl žalobkyní prohlášen za zesplatněný a žalovaný byl vyzván k vrácení celé částky úvěru. Jelikož žalovaný netvrdil a neprokázal, že svůj dluh žalobkyni uhradil, případně že tento dluh zanikl či byl převeden na jiného, jeho dluh v žalované výši trvá, a proto je žaloba důvodná co do dlužné jistiny ve výši 102 758,79 Kč. Soud žalobě vyhověl i v rozsahu žalobkyní požadovaných smluvních úroků a úroků z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny úvěru pro dobu po podání žaloby, neboť prodlení žalovaného nadále trvá a žalovaný na svůj dluh po podání žaloby neuhradil ničeho. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 148,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 111 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 102 758,79 Kč sestávající z částky 5 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve vý