18 C 207/2021-36 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 10 816,95 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tak, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] uzavřené se žalovaným dne 2. 12. 2008 dodávala žalovanému elektřinu. Žalobkyně dodala v období od 18. 12. 2018 do 16. 12. 2019 elektřinu, kterou žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 6 483,30 Kč, splatnou 16. 1. 2020. Žalobkyně dále dodala v období od 17. 12. 2019 do 31. 7. 2020 elektřinu, kterou žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 4 333,65 Kč, splatnou 3. 9. 2020. Dne 22. 3. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručována do vlastních rukou postupem dle § 49 občanského soudního řádu na adresu trvalého pobytu. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a občanského soudního řádu, 101 odst. 4 občanského soudního řádu). 3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny pro domácnosti [číslo] z ceníku variant elektřiny soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným tuto smlouvu uzavřela dne 2. 12. 2008. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa [ulice a číslo], [obec] a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a zaplatit za ni sjednanou cenu. Z řádné faktury [číslo] ze dne 2. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu odebrané elektřiny za období od 18. 12. 2018 do 16. 12. 2019 ve výši 6 483,30 Kč se splatností dne 16. 1. 2020. Z mimořádné faktury [číslo] ze dne 20. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu odebrané elektřiny za období od 17. 12. 2019 do 31. 7. 2020 ve výši 4 333,65 Kč se splatností dne 3. 9. 2020. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 3. 2021 a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 10 816,95 Kč a současně upozornila žalovaného na možnost uplatnění tohoto nároku u soudu. 4. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 2. 12. 2008 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a na základě této smlouvy dodávala žalovanému ve sjednaném období elektřinu. Žalovaný byl podle této smlouvy povinen za odebranou elektřinu zaplatit příslušnou cenu, ale i přes její vyfakturování ze strany žalobkyně žalovaný nic nezaplatil. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 5. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 6. Podle ustanovení § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „s. o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jež se podpůrně řídí úpravou kupní smlouvy v občanském zákoníku. Žalobkyně prokázala, že řádně splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť dodávala do odběrného místa žalovaného ve shora specifikovaném období elektřinu a zajistila její dopravu i související služby. Rovněž prokázala, že žalovanému vyfakturovala cenu odebrané elektřiny, avšak žalovaný vyfakturovanou cenu elektřiny ve výši žalované částky neuhradil. Soud proto návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním svých peněžitých dluhů, vznikla mu tak povinnost zaplatit rovněž úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti příslušné faktury. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobkyni přiznal i požadované příslušenství a uložil žalované zaplatit dlužnou částku ve výši 6 483,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 483,30 Kč od 17. 1. 2020 do zaplacení a dále částku 4 333,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 333,65 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení ve lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. 9. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení výše odměny zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. sp. zn. 21 C 169/2018, 20 C 289/2016, 3 C 191/2016, 20 C 298/2017 a další). Soud proto výši odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně posoudil podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) a přiznal žalobkyni náhradu za odměnu jejího zástupce za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, podání žaloby) v celkové výši 900 Kč, přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 bodu 2. a. t. 300 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů s těmito úkony spojených v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. K tomu soud připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tedy žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží částka 2 252 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.