20 C 22/2021-27 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal, aby jeho povinnost přispívat na výživu žalované, naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 31. 5. 2018, č. j. 6 P 68/2005-346, na částku 4 000 Kč měsíčně, byla s účinností od [datum] snížena na částku 1 800 Kč měsíčně. Uvedl, že od [datum] je veden na úřadu práce a nepobírá žádnou podporu v nezaměstnanosti. Žalobce má vyživovací povinnost k dalším třem dětem a žije v pronajatém rodinném domě, za nějž platí nájemné ve výši 19 300 Kč měsíčně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání, z nějž se žalovaná omluvila a k němuž se žalobce bez omluvy nedostavil. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud ve věci provedl dokazování listinami a připojeným spisem. Z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 31. 5. 2018, č. j. 6 P 68/2005-346, vyplývá, že žalobci byla stanovena povinnost přispívat na výživu tehdy nezletilé žalované částkou 4 000 Kč měsíčně s účinností od [datum] do 20. dne měsíce k rukám matky žalované. Opatrovnický soud v tomto rozsudku vyšel ze zjištění, že žalovaná navštěvovala první ročník Obchodní akademie, [ulice] zdravotnické školy, [ulice] odborné školy a Jazykové školy v [obec], obor kosmetička. Žila s matkou a jejím přítelem. Matka žalované byla vedena v evidenci uchazečů o práci s podporou v nezaměstnanosti ve výši 7 209 Kč, resp. 6 488 Kč. Dále bylo matce za období 333 dnů do [datum] vyplaceno na dávkách nemocenského pojištění celkem 115 179 Kč a od [datum] matka žalované pobírala invalidní důchod ve výši 5 208 Kč měsíčně. Přítel matky vykázal v daňovém přiznání za rok 2017 čistý příjem 71 026 Kč. Žalobce měl vyživovací povinnost k dalším třem dětem. Po transplantaci ledviny pobíral rehagelt ve výši 2 000 euro měsíčně. Manželka žalobce podnikala, ale její výdaje přesahovaly příjmy. Žalobce měl další výdaje za léky asi 80 euro měsíčně a s dopravou na lékařské kontroly. Na bydlení vynakládal částku 15 000 Kč měsíčně plus služby. Z připojeného opatrovnického spisu 6 P 68/2005 soud ověřil, že tento rozsudek byl poslední úpravou vyživovací povinnosti mezi účastníky a že nabyl právní moci dne [datum]. 5. Z přípisu Obchodní akademie, Vyšší odborné školy zdravotnické a [ulice] zdravotnické školy, [ulice] odborné školy služeb a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky [obec], jakož i z potvrzení o studiu a z katalogového listu vyplývá, že žalovaná ukončila studium na této střední škole dne [datum], přičemž v prvním pololetí školního roku 2020 [číslo] neprospěla. 6. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 923 občanského zákoníku změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. 7. V projednávané věci žalobce, tvrdil, že u něj došlo ke změně poměrů, neboť je veden na úřadu práce a nepobírá žádnou podporu v nezaměstnanosti. Žalobce ovšem toto své tvrzení blíže nerozvedl, resp. neuvedl, jakým způsobem zajišťuje své potřeby a potřeby svých nezletilých dětí, zda nadále pobírá rehagelt, případně proč mu nárok na něj zanikl. Ke svému tvrzení nadto nenavrhl žádné důkazy, které by jej prokazovaly. Řízení o rozsahu vyživovací povinnosti vůči zletilému dítěti je přitom řízením sporným (na rozdíl od řízení opatrovnického soudu o výživném pro dítě dosud nezletilé), v jehož rámci není úkolem soudu zjišťovat skutečnosti potřebné pro stanovení vyživovací povinnosti. Je naopak zcela na účastnících řízení, aby uvedli potřebná tvrzení a k nim navrhli relevantní důkazy. Jelikož se žalobce bez omluvy nedostavil k jednání soudu, nemohl být soudem poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nedostatcích v jeho tvrzeních a v návrzích důkazů. Poněvadž z provedených důkazů žalobcem tvrzená změna poměrů nevyplývá, soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Na tomto závěru nemění nic skutečnost, že ze zprávy příslušné střední školy lze usuzovat, že žalovaná již ukončila studium, a je tak otázkou, zda povinnost žalobce přispívat na její výživu dosud trvá. Předmětem řízení totiž nebylo zrušení povinnosti žalobce přispívat na výživu žalované, nýbrž její snížení z důvodů na straně žalobce. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, a měla by proto právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.