21 C 136/2021-40 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 13 771 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavil, ač byl řádně předvolán. Soud proto ve věci jednal v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně svoji neúčast při jednání řádně omluvila. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že v nepodepsaném dokumentu označeném jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] je žalobkyně označena jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný a identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu a adresou pro doručování (adresy jsou shodné), telefonním kontaktem a e-mailovou adresou. Dokument smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] obsahuje žádost úvěrovaného o poskytnutí 9 000 Kč, závazek úvěrovaného tuto částku splatit do 28 dnů, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 201 Kč. Žalobkyně se v uvedeném dokumentu zavázala poskytnout žalovanému úvěr převodem na bankovní účet úvěrovaného. Žalovaný se dále zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Podle dokumentu měla být úvěrová smlouva uzavřena vyplněním hesla získaného klientem při registraci na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa] a stisknutím políčka s označením,,odeslat návrh na uzavření smlouvy“. Tvrzení o posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet byla prokazována [anonymizována tři slova], z nějž bylo zjištěno, že žalovaný měl ke dni [datum] pouze jedno telefonní číslo a jeden ukončený spotřebitelský úvěr. Z výpisu z účtu žalovaného u [obec] [anonymizováno] za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že na jeho účet byla zaslána od [právnická osoba] výplata ve výši 20 939 Kč. Podle potvrzení o platbě byla dne [datum] částka 9 000 Kč zaslána z účtu žalobkyně na účet č. [bankovní účet]. Ze zprávy [obec] [anonymizováno], a.s. bylo prokázáno, že se jedná o účet žalovaného a že na něj částka 9 000 Kč byla připsána téhož dne. Žalobkyně dále předložila k důkazu fotografie občanského průkazu žalovaného. Žalobkyně dále předložila dokument„ [anonymizována dvě slova]: 2020 [číslo] 12:32:19“. Z výtisku e-mailové zprávy ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla zaslána žalobkyní na e-mail uvedený v předložené smlouvě o spotřebitelském úvěru a obsahuje informaci o zaslání výzvy k úhradě dluhu, která je přílohou tohoto e-mailu. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván právní zástupkyní žalobkyně k zaplacení částky v celkové výši 19 072,16 Kč do 7 dnů od doručení výzvy. Z výpisu z účtu bylo zjištěno 4. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná získala majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů není totiž možné učinit závěr, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají ze„ smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]“ ze dne [datum]. Tento dokument neobsahuje podpis žalovaného, není na nich ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená e-mailová komunikace včetně elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi žalobkyní a žalovaným v těchto otázkách. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu byl podle ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a především připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru ve znění listiny předložené žalobkyní. Soud rovněž podotýká, že ani akceptace smluvních podmínek zasláním tzv. ověřovací platby či v některých případech podpisového SMS kódu na účet úvěrujícího bez výše uvedené identifikace osoby žalovaného či zaslání naskenovaného průkazu totožnosti nesplňuje požadavek právní jistoty ohledně jednající osoby a především nezměnitelnosti textu smlouvy. Postup vytvořený žalobkyní k uzavření výše uvedených smluv totiž připouští možnost, aby za žalovaného právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (ověřovací platba, e-mailové zprávy, registrace na internetových stránkách, podpisový SMS kód, zaslání naskenovaného průkazu totožnosti) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalovaného a jeho skutečně projevené vůle. Stejně tak lze dodatečně upravit text a prohlásit, že ho podepsal v takové podobě žalovaný. 5. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 9 000 Kč, a tvrdila, že žalovaný na tento dluh neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez platného závazku a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalovaný na tento dluh neuhradil ničeho, tento jeho dluh trvá, a proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. V souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. žalobkyni přiznal rovněž úrok z prodlení v zákonné výši z této částky od 23. 4. 2021 do zaplacení. Žalobkyně sice tvrdila, že zaslala žalovanému výzvu k plnění, ale tuto skutečnost nijak neprokázala. Žalovaný tak byl požádána o vrácení bezdůvodného obohacení až doručením žaloby soudem dne 23. 4. 2021, přičemž následujíc den mohla svůj dluh splnit, a tudíž je v prodlení až ode dne 25. 4. 2021 Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť pro odlišný postup neshledal důvod. 6. Vzhledem k výše uvedenému tak soud zamítl žalobu ohledně částky 2 375 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní pokuta) a ohledně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000 Kč od 3. 3. 2020 do 24. 4. 2021, částečně kapitalizovaného za období od 3. 3. 2020 do 28. 1. 2021 částkou 816,58 Kč. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně zákonného úroku z prodlení) částky 15 029,16 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 9 229,31 Kč, tj. z 59,68%, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 2 738,76 Kč tj. ze 61,41 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného o 19,37 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 22,82 % Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 2. ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen„ AT“) ve výši 300 Kč za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, za odeslání předžalobní výzvy nebyla odměna a paušální náhrada přiznána, neboť nebylo prokázáno odeslání výzvy žalovanému), celkem tedy 600 Kč. Soud aplikoval § 14b AT, neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. 11 C 342/2020, 24 C 330/2020, 4 C 283/2020), že žalobkyně vůči jiným svým klientům uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Dále zástupci žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 AT ve výši 200 Kč (za 2 úkony právní služby po 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 občanského soudního řádu ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 168 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady) a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem tedy 1 368 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze poměrná část ve výši 312,18 Kč (22,82 % z celku).