24 C 190/2021-29 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 1 250 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba] a.s., [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). 2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dle e-mailové zprávy ze dne [datum] zaslané z adresy [email] za uživatele [email] na adresu [email] byla přijata Vaše žádost o půjčku a že nyní má žadatel očekávat telefonát z klientského centra k ověření zaslaných údajů. Tento e-mail obsahuje osobní údaje žalovaného, a to jméno a příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu a adresu bydliště, údaje o půjčce, a to její výši 1 000 Kč, cenu půjčky 250 Kč a splatnou částku 1 250 Kč, kontaktní adresu žalovaného, jeho e-mailovou adresu, číslo mobilního telefonu, prohlášení, že nevlastní nemovitost ani motorové vozidlo, platební údaje, údaje o zaměstnání a výši měsíčních příjmů a výdajů žalovaného. Dne [datum] byla na účet číslo [bankovní účet], jehož majitelem a jediným disponentem byl žalovaný, připsána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně částka 1 000 Kč. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyní žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky, jíž byla na žalobkyni převedena předmětná pohledávka za žalovaným. Toto postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno předžalobní výzvou, jež byla odeslána žalovanému dne 13. 12. 2019, a jíž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání uvedené výzvy. 3. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru, jíž je dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, i smlouva o zápůjčce, musí být podle ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999 /93/). Jelikož uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení §§ 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být předmětná smlouva o zápůjčce, jejíž znění žalobkyně soudu ani nepředložila, uzavřena elektronicky, přičemž žalovaný smlouvu o zápůjčce nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z výpisu z účtu žalovaného), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o zápůjčce, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila pouze e-mailovou zprávu, jež má být žádostí o poskytnutí zápůjčky, a nikoliv samotnou smlouvu ve znění a ve formátu, v jakém měla být uzavřena. Z této skutečnosti plyne, že není jasné, jaké bylo znění smlouvy v okamžiku její akceptace žalovaným, případně že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace bylo totožné se zněním uvedeným v e-mailové žádosti o zápůjčku poskytnutým soudu, tj. že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tuto e-mailovou žádost o zápůjčku vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila její právní předchůdkyně, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o zápůjčce, jejíž podobu navíc žalobkyně nepředložila soudu. Žalobkyni se sice podařilo prokázat, že její právní předchůdkyně v únoru 2018 jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o zápůjčce, jaké bylo znění uzavřené smlouvy, a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se dle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným a že žalobkyně soudu ani nepředložila podobu a znění uzavřené smlouvy. 4. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 1 000 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho plnění. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou podanou k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019 s lhůtou splatnosti do 7 dnů od odeslání uvedené výzvy. Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne 20. 12. 2019 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 1 000 Kč od 21. 12. 2019 do zaplacení a zamítl žalobu ohledně částky 250 Kč, představované poplatkem nazvaným„ cena půjčky“, a to s ohledem na právní posouzení smlouvy o zápůjčce jako zdánlivého jednání, a úroku z prodlení z částky 1 000 Kč za období od 12. 3. 2018 do 20. 12. 2019, kdy žalovaný ještě nebyl v prodlení s vrácením poskytnuté částky. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 1 584,96 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 1 183,83 Kč, tj. ze 75 %. Žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 401,13 Kč, tj. z 25 %; žalobkyně má tudíž nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 1 250 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 1 489 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 50 %, tj. částka 744,50 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je ža