24 C 244/2021-43 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 2 689,76 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o [anonymizováno] účtu uzavřené dne [datum] mezi účastníky, zahrnující dlužnou jistinu ve výši 1 853,76 Kč a dlužnou smluvní pokutu ve výši 836 Kč. 2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nazvaném„ Smlouva o [anonymizováno] účtu“, jenž není žalovanou podepsán, ze dne [datum] je žalovaná označena jako zákazník a je identifikována jménem a příjmením, rodným číslem, telefonním číslem a e-mailovou adresou. Tento dokument obsahuje závazek žalobkyně uhradit na základě každé kladně posouzené objednávky žalované pohledávku obchodníka a žalované tak poskytnout v její prospěch peněžní prostředky v částce odpovídající dané objednávce, a to ve formě odložené platby do celkové výše 20 000 Kč, a závazek žalované uhradit čerpané peněžní prostředky žalobkyni do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po jejich čerpání. Nezaplatí-li žalovaná čerpané peněžní prostředky ve lhůtě jejich splatnosti, vzniká žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 150 Kč + 30 % z celkové kupní ceny v případě uhrazení čerpaných prostředků do 20 a více dnů po splatnosti vyúčtování. Podle obchodních podmínek musela žalovaná požádat elektronickým podepsáním návrhu smlouvy žalobkyni o její uzavření, přičemž elektronický podpis návrhu spočíval v zadání unikátního kódu, který žalovaná vložila do formuláře na webových stránkách žalobkyně. Dne [datum] zaslala žalobkyně na e-mailovou adresu žalované odsouhlasené smluvní podmínky. Podle objednávky ze dne [datum] si žalovaná koupila služby u [právnická osoba] [právnická osoba] za cenu 1 853,76 Kč. Dne [datum] byla z účtu žalobkyně odeslána částka 1 853,76 Kč na účet č. [bankovní účet] se zprávou„ [jméno] [příjmení], [webová adresa]“. Předžalobní výzvou ze dne 27. 8. 2020, jež byla žalované odeslána téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 4 346,10 Kč do sedmi dnů od datace této výzvy. 3. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření„ Smlouvy o [anonymizováno] účtu“ ze dne [datum] mezi účastníky v podobě předložené soudu. Podle tvrzení žalobkyně měla být smlouva uzavřena v písemné formě, přičemž za písemnou formu se podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření předmětné smlouvy nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení §§ 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., lze k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na webových stránkách www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky na internetových stránkách žalobkyně, přičemž žalovaná uvedený dokument nijak nepodepsala. Z ostatních okolností souvisejících s kontraktačním procesem (zejména z převodu částky 1 853,76 Kč z účtu žalobkyně na účet [právnická osoba] [právnická osoba]), které věcně souvisí s tvrzeným uzavřením smlouvy o [anonymizováno] účtu, lze sice dospět k závěru, že žalobkyně při uzavírání této smlouvy jednala s žalovanou, avšak nelze z toho dovodit, na jakém znění smlouvy se smluvní strany dohodly. Žalobkyně soudu předložila znění smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dopět k závěru, že znění smlouvy v okamžiku jejího odsouhlasení žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž ani přes poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o [anonymizováno] účtu ze dne [datum] v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 o. z. Zaslání protokolu o odeslané e-mailové zprávě přitom nijak neprokazuje, že smlouvu uzavřela skutečně žalovaná a že žalovaná tím potvrdila svou vůli uzavřít smlouvu ve znění, které žalobkyně předložila soudu. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se podle ustanovení § 551 a § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o [anonymizováno] účtu mezi účastníky v podobě předložené soudu. 4. Žalobkyně však soudu prokázala, že za žalovanou uhradila [právnická osoba] [právnická osoba] finanční prostředky v celkové výši 1 853,76 Kč, z nichž žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. Jelikož mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně jí plnila bez platného závazku a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalované plnila. Proto soud žalobě vyhověl ohledně částky 1 853,76 Kč a zamítl ji ve zbývající části ohledně částky 836 Kč, představované neuhrazenou smluvní pokutou. Jelikož nedošlo k platnému uzavření výše uvedené smlouvy, nevzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované tuto smluvní pokutu. Soud však žalobkyni přiznal úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 1 853,76 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí sedmidenní lhůty splatnosti této částky uvedené v předžalobní výzvě, tj. od 4. 9. 2020, do zaplacení. Soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroku z prodlení z přisouzené částky za období od 16. 10. 2019 do 3. 9. 2020, neboť s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy, žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu z bezdůvodného obohacení až předžalobní výzvou se lhůtou splatnosti do sedmi dnů ode dne sepsání výzvy, tj. do 3. 9. 2020. To znamená, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu až dnem následujícím, tj. dne 4. 9. 2020, a nikoliv již dne 16. 10. 2019. Soud rovněž zamítl část úroku z prodlení z přisouzené částky v období od 4. 9. 2020 do zaplacení, a to ohledně sazby 1,75 %, o kterou převyšoval žalobkyní požadovaný úrok z prodlení (10 %) zákonnou sazbu úroku z prodlení platnou ke dni vzniku prodlení žalované (8,25 %). V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalované, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 3 095,04 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 2 052,36 Kč, tj. ze 66 %. Žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 1 042,68 Kč, tj. z 34 %; žalobkyně má tudíž nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 32 %. Pro výpočet náhrady nákladů řízení soud postupoval podle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“), neboť se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. věci sp. zn. 4 C 212/2021, 21 C 270/2021 nebo 8 C 206/2021) a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. a. t. z tarifní hodnoty 2 689,76 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a p