24 C 246/2021-37 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 2 656 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). 2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nazvaném„ Smlouva o zápůjčce [číslo]“ ze dne [datum], jenž není žalovanou vlastnoručně podepsán, je žalovaná označena jako zákazník a je identifikována jménem a příjmením, rodným číslem, adresou pobytu, e-mailovou adresou a číslem účtu. Tento dokument obsahuje závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč a závazek žalované uhradit poskytnutou částku spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 656 Kč do 29. 8. 2019. Podle obchodních podmínek musela žalovaná odesláním elektronické žádosti na webové stránce [webová adresa] požádat o poskytnutí úvěru. Dne [datum] byla na účet [číslo] [bankovní účet], jehož majitelem a jediným disponentem byla žalovaná, připsána částka 2 000 Kč. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jíž byla na žalobkyni převedena předmětná pohledávka za žalovanou. Toto postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 18. 2. 2021. Předžalobní výzvou z téhož dne, jež byla odeslána dne 18. 2. 2021, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů. 3. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru, jíž je dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, i smlouva o zápůjčce, musí být podle ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Jelikož uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení §§ 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být předmětná smlouva o zápůjčce uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu o zápůjčce nepodepsala. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z výpisu z účtu žalované), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o zápůjčce, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o zápůjčce ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila její právní předchůdkyně, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o zápůjčce v podobě předložené soudu, neboť tato neobsahuje podpis žalované a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že její právní předchůdkyně v červenci 2019 jednala s žalovanou, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o zápůjčce v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalované tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se dle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v podobě předložené soudu. 4. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 2 000 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovanou byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaná tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně jí plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalované plnila její právní předchůdkyně. Soud tudíž rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou podanou k poštovní přepravě dne 18. 2. 2021 s lhůtou splatnosti do tří dnů. Tato výzva mohla být žalované doručena nejdříve následující den a lhůta k plnění jí tak uplynula dne 22. 2. 2021 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 2 000 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení a zamítl žalobu ohledně částky 656 Kč, představované poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky, a to s ohledem na právní posouzení smlouvy o zápůjčce jako zdánlivého jednání, a úroku z prodlení z částky 2 656 Kč ve výši 10 % ročně za období od 30. 8. 2019 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 3 401,50 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 2 134,26 Kč, tj. ze 63 %. Žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 1 267,24 Kč, tj. z 37 %; žalobkyně má tudíž nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 26 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 2 656 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 1 489 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 26 %, tj. částka 387,14 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobky