24 C 273/2021-43 — Okresní soud v Jihlavě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 4 172 Kč s příslušenstvím jako neuhrazeného příspěvku za období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], během nichž bylo vozidlo žalovaného [registrační značka] provozováno v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že žalobkyně vyzvala písemně žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel do garančního fondu [obec] [anonymizována dvě slova] za vozidlo [registrační značka], jehož byl žalovaný v předmětné době vlastníkem a provozovatelem, a to za nepojištěné období od [datum] do [datum] včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalobkyní odeslána dne 23. 7. 2020 a žalovanému doručena dne 24. 7. 2020. Následně žalobkyně vyzvala písemně žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel do garančního fondu [obec] [anonymizována dvě slova] za totéž vozidlo, a to za další nepojištěné období, od [datum] do [datum] včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla žalovanému doručena dne 16. 10. 2020. Dne 29. 1. 2021 a 14. 4. 2021 odeslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní upomínky. Na základě zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil zákonnou povinnost dle ustanovení § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých zákonů, (dále jen„ zákon“) a provozoval vozidlo, jehož byl v rozhodných obdobích vlastníkem, na pozemní komunikaci, aniž měl platně sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalobkyně odeslala výzvy k úhradě příspěvku žalovanému ve lhůtě uvedené v ustanovení § 4 odst. 6 zákona a vznikl jí tak vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvků dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona ve výši určené podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona jako součin počtu dní, kdy byla žalovaným porušována povinnost podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla uvedené v ustanovení § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. včetně nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona ve výši dle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Výše nároku žalobkyně tak za období od 6. 2. 2020 do 12. 3. 2020 činí 1 992 Kč a je představována součtem součinu denní sazby ve výši 47 Kč a počtu 36 nepojištěných dní a částky 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek a za období od 15. 7. 2020 do 23. 8. 2020 činí 2 180 Kč a je představována součtem součinu denní sazby ve výši 47 Kč a počtu 40 nepojištěných dní a částky 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Celkem tak činí dlužná výše obou poplatků 4 172 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a tuto částku přiznal žalobkyni včetně úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu dle ustanovení § 1968 o. z. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal z celkové přisouzené částky 4 172 Kč ve výši podle nařízení vlády č. 351/2014 Sb., a to ohledně částky 1 992 Kč ode dne 7. 10. 2020, kdy již žalovaný byl v prodlení s úhradou svého dluhu po uplynutí třicetidenní lhůty splatnosti uvedené ve výzvě doručené žalovanému dne 24. 7. 2020, do zaplacení a ohledně částky 2 180 Kč ode dne 29. 12. 2020, kdy již žalovaný byl v prodlení s úhradou svého dluhu po uplynutí třicetidenní lhůty splatnosti uvedené ve výzvě doručené žalovanému dne 16. 10. 2020, do zaplacení. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle ustanovení § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 4 172 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.