4 C 249/2021-37 — Okresní soud v Jihlavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Jihlavě dne 27. 5. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 4 500 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 28. 12. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na částku 3 000 Kč, kterou měl žalovaný zaplatit spolu příslušenstvím nejpozději do 27. 1. 2019. Žalovaný ovšem svou povinnost zcela nesplnil a ničeho na svůj závazek neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 postoupila s účinností ke dni 28. 8. 2020 pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 8. 9. 2020. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn předžalobní výzvou ze dne 3. 5. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v jeho nepřítomnosti. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 28. 12. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit nejpozději do 27. 1. 2019. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ nevrácení jistiny řádně a včas, když se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 vyplývá, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 28. 8. 2020. Toto postoupení bylo přípisem ze dne 8. 9. 2020 oznámeno žalovanému. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 4 500 Kč (3 000 Kč jistina a 1 500 Kč smluvní pokuta). Žalovanému byla dne 3. 5. 2021 zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu ve výši 4 500 Kč. 4. Na základě provedených důkazů a s ohledem na § 1, § 3, § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve spojení s § [číslo] odst. 1, odst. 2 a s § [číslo] věty první, § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by se před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným zabývala jeho úvěruschopností. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou dle § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti smluv o úvěru přihlédl přesto, že žalovaný jejich neplatnost v řízení sám nenamítl, neboť soud je k takovému postupu povinen s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora EU týkající se ochrany spotřebitele. Soud proto i z tohoto důvodu posoudil předmětná právní jednání jako neplatná pro jejich rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. 5. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by dlužná částka byla žalovaným žalobkyni, popř. její právní předchůdkyni vrácena. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru a mezi žalobkyní (její právní předchůdkyní) a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila bez platného závazku a žalobkyně, na níž byla pohledávka platně postoupena, tak má nárok ve smyslu § 2991 o. z. na vrácení toho, oč se žalovaný obohatil. Soud tak rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku ve výši 3 000 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky 3 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení. V části požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 28. 1. 2019 do 10. 8. 2020 ve výši 448,77 Kč a smluvní pokuty soud ve výši 1 500 Kč žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. Povinnost zaplacení byla stanovena ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvody. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 4 500 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 3 000 Kč, tj. z cca 67 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 1 500 Kč tj. z cca 33 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného o 34 %, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 34 % Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle § 14b odst. 1 bodu 1 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též jen„ a. t.“), ve výši 200 Kč za tři úkony právní služby, celkem tedy 600 Kč Dále zástupci žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a. t. ve výši 300 Kč (za 3 úkony právní služby po 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 o. s. ř. ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem tedy 1 489 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část ve výši 34 %, tj. částka ve výši 506,26 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvody.