4 C 280/2021-32 — Okresní soud v Jihlavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným podepsanému soudu dne 16. 6. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení peněžité částky ve výši 19 289 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalované dodávala elektřinu a plyn do odběrného místa na adrese [adresa žalované], a to na základě smlouvy o dodávce elektřiny a na základě smlouvy o dodávce plynu, obě uzavřené dne 18. 1. 2019. 2. Žalobkyně vyúčtovala žalované dodanou elektřinu fakturou [číslo] ze dne 9. 1. 2020 znějící na částku 800 Kč splatnou dne 27. 1. 2020 a fakturou [číslo] ze dne 22. 6. 2020 znějící na částku 7 526 Kč splatnou dne 9. 7. 2020. Žalobkyně dále vyúčtovala žalované dodaný plyn fakturou [číslo] ze dne 9. 6. 2020 znějící na částku 11 763 Kč splatnou dne 26. 6. 2020. Žalovaný na svůj dluh z těchto faktur ničeho neuhradil, a dluží tak žalobkyni částku 19 289 Kč, kterou žalobkyni nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky. 3. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou, a byl proto usnesením soudu ze dne 24. 8. 2021 zrušen. 4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci, aniž by bylo nařízeno jednání, ve stanovené lhůtě nereagovala. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v samotné žalobě. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 4 ve spojení s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání, přičemž o věci rozhodnul na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 5. Z provedeného dokazování a z tvrzení žalobkyně žalovanou nijak nerozporovaných (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) má soud za prokázané skutečnosti v žalobě uvedené. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. E [bankovní účet] soud zjistil, že ta byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne 18. 1. 2019. Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat žalované plyn do odběrného místa na adrese [adresa žalované], a žalovaná se zavázala za dodanou elektřinu platit měsíční zálohy ve výši 2 000 Kč. Z faktury [číslo] ze dne 9. 6. 2020 bylo zjištěno, že za plyn spotřebovaný žalovanou v období od 29. 6. 2019 do 30. 4. 2020 žalobkyně vyúčtovala žalované částku ve výši 11 763 Kč splatnou dne 26. 6. 2020. Z upomínky o zaplacení plynu ze dne 6. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 11 763 Kč. 6. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. E [bankovní účet] soud zjistil, že ta byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne 18. 1. 2019. Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované], a žalovaná se zavázala za dodanou elektřinu platit měsíční zálohy ve výši 1 200 Kč. Z faktury [číslo] ze dne 9. 1. 2020 bylo zjištěno, že za elektřinu spotřebovanou žalovanou v období od 17. 8. 2019 do 31. 12. 2019 žalobkyně vyúčtovala žalované částku ve výši 800 Kč splatnou dne 27. 1. 2020. Z faktury [číslo] ze dne 22. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované za elektřinu spotřebovanou v období od 1. 1. 2020 do 4. 5. 2020 částku ve výši 7 526 Kč splatnou dne 9. 7. 2020. Z upomínky o zaplacení elektřiny ze dne 6. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 7 526 Kč. 7. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky za dodaný plyn a elektřinu ve výši 19 289 Kč předžalobní výzvou ze dne 4. 5. 2021. Žalovaná ovšem z tohoto titulu nic neuhradila. 8. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen „energetický zákon“), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 9. Podle § 72 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu plynu a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s plynem za dodaný plyn cenu a za dopravu plynu a související služby cenu regulovanou. 10. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a smlouvu o sdružených službách dodávky plnu ve smyslu shora uvedených ustanovení energetického zákona s tím, že otázky smlouvami ani tímto zákonem neupravené soud řešil podle o. z. Žalobkyně prokázala, že řádně splnila své povinnosti vyplývající ze smluv, když dodávala žalované elektřinu a plyn do odběrného místa uvedeného ve smlouvě. Žalovaná neprokázala, že by své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila a za dodanou elektřinu a plyn řádně a včas zaplatila stanovené měsíční částky, příp. částky dle vyúčtování. Rozsah spotřeby ani účtované částky nebyly v řízení žalovanou zpochybněny. Soud proto návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 289 Kč se zákonným úrokem z prodlení, na který vzniklo žalobkyni právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky od 10. 7. 2020 (tj. ode dne následujícího po splatnosti faktury [číslo]) do zaplacení. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí částku 1 400 Kč.