8 C 169/2021-15 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 540 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná se stala držitelkou televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, tuto povinnost splnila dne [datum]. Držením televizního přijímače jí pak vznikla povinnost platit televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaná svoji povinnost řádně a včas neplnila a televizní poplatky za měsíce květen až srpen 2020 ve výši 135 Kč měsíčně neuhradila. Je-li poplatníkem fyzická osoba je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce, následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Nezaplatí-li poplatník poplatek včas, má žalobkyně právo na úhradu včetně úroků z prodlení. Tyto úroky z prodlení žalobkyně kapitalizovala ke dni podání žaloby. I přes písemnou výzvu žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná se v dubnu 2020 přihlásila do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradila, neboť žalobkyni nezaplatila platby za měsíce květen až srpen 2020. Žalobkyně žalovanou ke splnění této povinnosti písemně vyzvala upomínkami ze dnů [datum] a [datum], žalovaná však ani poté ničeho neuhradila. 4. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. (dále jen „zákon“) je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle ustanovení § 6 zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle ustanovení § 7 odst. 3 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona, o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 5. Žalované jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s citovaným ustanovením § 3 odst. 2 zákona povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaná tuto povinnost řádně nesplnila, když žalobkyni neuhradila poplatky za období 4 měsíců po 135 Kč, tj. v celkové výši 570 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované úrok z prodlení, jehož výše je dána § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014. Úrok z prodlení pak byl kapitalizován do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu [datum]. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal uplatněnou odměnu jejího zástupce (advokáta), jeho hotové výdaje a náhradu daně z přidané hodnoty, již je tento zástupce povinen odvést, a to s odkazem na judikaturu Ústavního soudu (např. nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12 dostupný na [webová adresa]). Byť činnost žalobkyně jistě není výkonem veřejné moci, těší se žalobkyně na poli svého působení výsadnímu postavení, k čemuž má vytvořeny specifické podmínky. Tyto specifické podmínky jsou dané kromě jiného i povahou samotného televizního poplatku, který je jakousi zákonem zakotvenou daní z majetku (televizního přijímače) sui generis, se zvlášť poukázaným výnosem nikoliv ve prospěch státního rozpočtu, ale ve prospěch žalobkyně (přičemž soud se ztotožňuje s dílčím závěrem Ústavního soudu učiněným v citovaném nálezu, že žalobkyně je z televizních poplatků financována v převážné míře). Při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, tak není přiléhavé – jako dominantní kritérium – akcentovat skutečnost, že žalobkyně je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastním majetkem a že stát neodpovídá za její závazky, nýbrž lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Konkrétně v projednávaném případě bude na místě aplikovat závěry Ústavního soudu, že tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud však tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Z odůvodnění výše citovaného nálezu odkazujícího na výroční zprávu žalobkyně (resp. organizační řád žalobkyně) vyplynulo, že žalobkyně disponuje specializovaným oddělením správy a evidence, popř. vymáhání televizních poplatků. Pokud tedy žalobkyně sama tuto agendu spravuje a následně ji předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci specializovaného právního útvaru žalobkyně (byť výjimka je samozřejmě možná). V projednávané věci však zástupce žalobkyně podal žalobu, v níž s ohledem na jednoznačnost podkladů vypracovaných žalobkyní i právní jednoduchost věci nevyužil své odborné či specializované znalosti - žaloba je tvořena toliko shrnutím skutkových okolností věci, citací právních předpisů a vyúčtováním služeb zástupce, neobsahuje však právní argumentaci, kterou by bylo možné od advokáta coby zástupce žalobkyně očekávat a která by založila účelnost nákladů vynaložených žalobkyní na takového zástupce. S ohledem na výše uvedené považuje soud náklady žalobkyně na jejího zástupce za neúčelně vynaložené, přičemž současně ani neshledal důvod aplikovat § 151 odst. 3 o. s. ř. vztahující se výhradně na účastníky nezastoupené advokátem, notářem či patentovým zástupcem, což není tento případ. Náklady žalobkyně, které lze považovat za účelně vynaložené, proto tvoří pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud proto uložil žalované, aby žalobkyni tuto částku uhradila, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího zástupce ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.