11 C 186/2022-27 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 25 710 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne [datum] rámcovou smlouvu, na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] uzavřela s žalovanou dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, na základě kterého byl žalované poskytnut kontokorent ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná porušila ujednaná pravidla pro používání kontokorentu, žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] zesplatnila celý dosud neuhrazený kontokorent ve výši 25 000 Kč. Ke dni zesplatnění tedy pohledávku za žalovanou tvořila neuhrazená jistina kontokorentu a smluvní úrok kapitalizovaný do dne předcházejícího zesplatnění na částku 1 216,85 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná ani po zesplatnění na svůj dluh nic neuhradila, žalobkyně tedy požaduje současně smluvní úrok z prodlení od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ode dne [datum] do zaplacení. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje současně dlužné poplatky – měsíční poplatek za vedení běžného účtu ve výši 10 Kč, měsíční poplatek za výběry z bankomatů ve výši 100 Kč a náklady účelně vynaložené na vymáhání dluhu v celkové výši 600 Kč. 2. Žalobkyně doplnila, že před poskytnutím kontokorentu řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Vycházela z údajů uvedených žalovanou (tedy že disponovala čistým měsíčním příjmem ve výši 15 000 Kč) a z informací zjištěných z registrů klientských informací, podle kterých žalovaná neměla sjednané jiné finanční závazky, ani neměla závazky po splatnosti. Žalobkyně tedy neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý kontokorent řádně vrátit. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci spolu uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo]. Z písemného znění smlouvy předloženého soudu vyplývá, že předmětem smlouvy bylo zřízení a vedení běžného účtu č. [bankovní účet] a poskytnutí platební karty žalované. Z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě uzavřeného mezi účastníky dne [datum] soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr s možností přečerpání výše uvedeného běžného účtu (tzv. kontokorent) až do výše 25 000 Kč. Z dodatku dále vyplývá, že ke kontokorentu byl sjednán úrok s roční úrokovou sazbou 18,90 %, přičemž úroky se počítají denně z aktuálně vyčerpané části kontokorentu na konci každého dne a jsou splatné za daný kalendářní měsíc vždy první den následujícího měsíce. Splatnost kontokorentu byla stanovena tak, že se splácí průběžně každým připsáním peněz na běžný účet, nicméně splatnost úroků byla stanovena na každý kalendářní měsíc s tím, že budou z účtu strhávány. Pro splácení úroků byla ve smlouvě ujednaná podmínka, že na běžném účtu musí být dostatek finančních prostředků odpovídající alespoň výši úroků napočítaných za předchozí měsíc. Nedílnou součástí rámcové smlouvy i dodatku byly obchodní podmínky, podmínky pro používání kontokorentu a ceník, z něhož vyplývá mj. poplatek ve výši 10 Kč měsíčně za vedení běžného účtu a poplatek za výběry z bankomatů ve výši 100 Kč měsíčně. Soudu byl předložen i přehled nákladů účelně vynaložených na vymáhání dluhu, z něhož vyplývají jednotlivé náklady zaměstnanců žalobkyně a administrativní činnosti při upomínání a vymáhání pohledávek (dluhů) za svými klienty. V rámci tohoto přehledu žalobkyně deklaruje náklady vynaložené za 1 den vymáhání dluhu ve výši 300 Kč Součástí smlouvy byl také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který žalované shrnuje veškeré smluvní podmínky. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu a z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalovaná využívala možnosti přečerpávat peněžní prostředky na svém účtu do záporného zůstatku, nicméně porušovala smluvní ujednání v tom smyslu, že na účtu neměla dostatečný finanční zůstatek pro srážení úroků z kontokorentu (a pro následné splácení vyčerpaného kontokorentu). Z posledně uvedených listinných důkazů současně vyplývá, že na jistinu kontokorentu žalovaná nic neuhradila (na jistině tak zůstává dluh ve výši 25 000 Kč), žalované byl také předepisován poplatek za vedení účtu a poplatek za výběry z bankomatů. Byly jí předepsány i náklady spojené s vymáháním dluhu v celkové výši 600 Kč. Z dopisu ze dne [datum] pak bylo zjištěno, že pro přetrvávající dluh na kontokorentu žalobkyně k uvedenému dni zesplatnila (v souladu s ujednáním v dodatku a podmínkách) celý dluh na běžném účtu žalované. Tato výzva má současně charakter předžalobní upomínky. K úhradě dluhu žalobkyně poskytla žalované dodatečnou lhůtu do [datum] (podací arch osvědčuje odeslání výzvy žalované dne [datum]). 5. K prokázání tvrzení, že před poskytnutím kontokorentu byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované, žalobkyně předložila přehled žádosti o úvěr a úvěrovou zprávu. Z přehledu žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná ke svým majetkovým poměrům uvedla příjem ze zaměstnání ve výši 15 000 Kč měsíčně. Z úvěrové zprávy dále vyplývá, že žalobkyně porovnávala informace získané z registrů evidujících závazkové vztahy spotřebitelů a jejich platební morálku. Pro účely poskytnutí předmětného kontokorentu žalobkyně zjistila, že žalovaná neměla jiné finanční závazky, ani žádné závazky po splatnosti. 6. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 7. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. S přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným provedeným dokazováním a výše citovaným zákonným ustanovením soud posoudil předmětný závazkový vztah jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o účtu podle s § 2662 a násl. o. z. a smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná