11 C 193/2022-38 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 40 383 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že dne [datum] byly na jeho účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč a částka 2 500 Kč byla poskytnuta na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provize. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr spolu s úrokem, tj. celkem částku 42 000 Kč uhradit v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci s první splátkou splatnou dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nehradil splátky řádně a dostal se do prodlení s úhradou splátky déle než dva měsíce. Žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] zesplatnila celý neuhrazený úvěr, který činil 31 551 Kč. Tento dluh představuje neuhrazená jistina úvěru ve výši 28 401 Kč a neuhrazená splátka ve výši 3 150 Kč, která se skládá z dluhu na jistině ve výši 1 599 Kč a dluhu na úrocích ve výši 1 551 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovanému zaslala tři upomínky k úhradě dluhu, žalovaný však po zesplatnění dluhu nic neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje úhradu dlužné jistiny v celkové výši 30 000 Kč, dále na úrocích částku 1 551 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů za odeslání tří upomínek v celkové výši 300 Kč, smluvní pokutu do okamžiku zesplatnění úvěru ve výši 1 497 Kč za prodlení s úhradou tří splátek a smluvní pokutu po zesplatnění v celkové výši 7 035 Kč z neuhrazeného zůstatku úvěru a neuhrazených splátek od [datum] do [datum]. 2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela z příjmů a výdajů uvedených žalovaným, které ověřila vždy oproti příslušnému dokumentu nebo telefonicky u zaměstnavatele žalovaného. K ověření příjmů žalobkyně vycházela z výplatních pásek žalovaného za únor a březen 2021 a z výpisů z účtu žalovaného za období od října 2020 do ledna 2021 (podle výpisů náležela žalovanému za říjen mzda 20 124 Kč, za listopad 18 995 Kč, za prosinec 16 717 Kč a za leden 19 763 Kč, podle výplatních pásek pak za únor mzda 13 708 Kč a v březnu 10 598 Kč). Pro vyhodnocení výdajů žalovaného pak žalobkyně použila především statistické modely (normativní náklady jedince a průměrné výdaje obyvatelstva) a vycházela rovněž z existenčního a životního minima jedince. Na základě zjištěných a ověřených údajů žalobkyně neměla důvodné pochybnosti, že by žalovaný nebyl schopen řádně splácet sjednané měsíční splátky úvěru. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Z písemného vyhotovení smlouvy předloženého soudu bylo zjištěno, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, přičemž částka 2 500 Kč byla určena jako provize zprostředkovatele hrazená žalobkyní na pokyn žalovaného. Z jednotlivých potvrzení o provedení transakce vyplývá, že částka 27 500 Kč byla dne [datum] skutečně poskytnuta na účet žalovaného (uvedený ve smlouvě), téhož dne pak částka 2 500 Kč na blíže specifikovaný účet zprostředkovatele. Výpis ze seznamu subjektů pak osvědčuje oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný byl povinen uhradit kromě jistiny úvěru také úrok ve výši 17,30 Kč denně vyplývající z ujednané roční zápůjční úrokové sazby 21,05 %, celkem tedy částku 42 000 Kč ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč s tím, že první splátka je splatná dne [datum] a poslední splátka připadá na den [datum]. Pro případ prodlení s úhradou splátek úvěru bylo ve smlouvě zakotveno několik sankčních ujednání. Z čl. IV. odst. 1 smlouvy vyplývá, že v důsledku prodlení žalovaného s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce se úvěr stává okamžitě splatným dnem, kdy je oznámení o zesplatnění odesláno žalovanému. Z čl. IV. odst. 2 pak vyplývá povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení s úhradou měsíční splátky úvěru do okamžiku zesplatnění úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru a neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení poté, co dojde k zesplatnění úvěru. V souladu s čl. IV. odst. 4 smlouvy je pak žalovaný povinen nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, zejména částku 100 Kč za každou odeslanou písemnou upomínku. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, které shrnují ujednané podmínky úvěru (seznámení s nimi žalovaný potvrdil podpisem formuláře dne [datum]). Z listinného důkazu obsahujícího provedené úhrady žalovaným a z upomínek ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně. Žalovaný byl těmito upomínkami vyzýván k úhradě dlužných splátek. Z oznámení o zesplatnění ze dne [datum], které je současně předžalobní výzvou, vyplývá, že žalobkyně pro prodlení žalovaného zesplatnila celý dosud neuhrazený úvěr. Ve spojení s podacím lístkem má soud za prokázané, že oznámení o zesplatnění bylo žalovanému odesláno dne [datum], tímto dnem tedy došlo k zesplatnění úvěru. Čestná prohlášení zaměstnance žalobkyně a potvrzení České pošty pak potvrzují odeslání všech výše uvedených výzev/upomínek žalovanému. Z předžalobní výzvy současně vyplývá, že žalovaný byl kromě dluhu ve výši 31 551 Kč vyzván k úhradě upomínacích nákladů ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, neboť jak vyplývá z přiložené bonity smlouvy, žalovaný byl před zesplatněním úvěru v prodlení se třemi splátkami. Výše dluhu je pak zřejmá jednak ze zmíněné bonity smlouvy, ale také z listinného důkazu nesoucího způsob umoření jistiny a úroků v jednotlivých splátkách; tzn. na jistině úvěru zbývá dluh ve výši 30 000 Kč a na úrocích 1 551 Kč. 5. Za účelem posouzení, zda před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, soud vycházel především ze samotné smlouvy o úvěru, která obsahuje základní údaje o poměrech žalovaného. Při uzavírání smlouvy žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije u rodičů, dosahuje čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání ve výši 17 700 Kč a jeho výdaje na bydlení činí 1 000 Kč. Současně uvedl, že nemá další finanční závazky. Žalobkyně předložila soudu prohlášení rodiče ze dne [datum], z něhož vyplývá potvrzení matky žalovaného, že na bydlení svým rodičům přispívá částkou 1 000 Kč. Dále byla předložena čestná prohlášení žalovaného ze dne [datum], jimiž potvrzuje, že ke dni sjednání smlouvy nemá žádné závazky a nenachází se v úpadku, potvrzuje výši měsíčních výdajů a příjmů uvedených výše a svůj osobní stav. K otázce příjmu žalovaného žalobkyně předložila mzdové listy za únor a březen 2021. Soud pak zohlednil i žalobní tvrzení, pokud jde o údaje zjištěné z výpisů z účtu, z nichž vyplývá průměrný příjem žalovaného tak, jak uváděl. Soudu byly doloženy také výstupy z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí ze dne 28. a [datum] s negativními výsledky. Z formuláře posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] ve spojení se statistikou rodinných účtů, spotřeby domácnosti, normativními náklady na bydlení v roce 2021 a životním a existenčním minimem pro rok 2021 přiložených žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ověřených telefonicky u jeho zaměstnavatele ve výši 16 687 Kč čistého měsíčně a mezi výdaje žalovaného kromě uváděných nákladů na bydlení hodnotila normativní náklady na bydlení jedince ve výši 5 653 Kč, zohlednila životní minimum jedince ve výši 3 860 Kč a nezabavitelnou částku žalovaného ve výši 6 342 Kč. Žalovaného pak vyhodnotila jako úvěruschopného. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spot