11 C 255/2021-32 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 16 908,14 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba] (dále též„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že žalovanému bylo umožněno čerpat úvěr z jeho běžného účtu až do výše 10 000 Kč, tzn. měl možnost čerpat peněžní prostředky na svém účtu do záporného zůstatku až do uvedeného limitu. Žalovaný nebyl oprávněn čerpat peněžní prostředky nad sjednaný limit. Současně byl povinen na svém účtu udržovat za období předchozích 3 měsíců kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu a hradit splátky úvěru společně s úrokem ve výši 19,90 % p.a. formou připsání jakékoli příchozí kreditní transakce na jeho účet. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný porušil smlouvu, když řádně nehradil splátky a nezajistil na běžném účtu sjednaný kreditní obrat. Dle žalobkyně žalovaný vyčerpal celkem 11 908,14 Kč. Z důvodu porušení smlouvy žalovaným předchůdkyně žalobkyně ke dni [datum] zesplatnila celý neuhrazený úvěr. Současně požadovala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ujednané ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Po postoupení žalovaný svůj dluh neuhradil. Nárok žalobkyně tedy tvoří neuhrazená jistina úvěru ve výši 11 908,14 Kč, smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč (za období od [datum] do [datum]) a příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku i úroku z prodlení. 2. Žalobkyně dále uvedla, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Hodnotila informace získané od žalovaného a porovnávala je s údaji zjištěnými nahlížením do veřejných registrů. Na základě zjištěných informací nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o kontokorentu [číslo]. Tato skutečnost vyplývá z návrhu na uzavření smlouvy, který dne [datum] podal žalovaný, a z dopisu z téhož dne, jímž předchůdkyně žalobkyně návrh žalovaného akceptovala. Smlouva pak byla uzavřena ve znění návrhu. Z návrhu (zejména jeho čl. 2) soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala umožnit žalovanému čerpat peněžní prostředky z jeho běžného účtu č. [bankovní účet] až do záporného zůstatku ve výši 10 000 Kč. Byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 19,90 % p.a. jako neměnná po celou dobu trvání smlouvy. V čl. 4 smlouvy byla sjednána povinnost žalovaného udržovat na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu za období předchozích 3 měsíců pro splácení vyčerpaného úvěru. Žalovaný současně nebyl oprávněn přečerpat sjednanou výši kontokorentu. Vzájemná práva a povinnosti byly zakotveny také ve všeobecných obchodních podmínkách a produktových obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy. Z výpisů z běžného účtu žalovaného je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně splnila svoji povinnost, neboť žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky z účtu. Žalovanému byly k úhradě předepisovány také sjednané poplatky (ve spojení se Sazebníkem poplatků). Z výpisů je dále patrné, že čerpaný úvěr sice byl splácen, nikoli řádně. Porušení povinností žalovaného zřetelně vyplývá především z výpisu za prosinec 2019, v němž žalovaný vyčerpal 11 908,14 Kč. Za následující období pak nebyl na účtu udržován žádný kreditní obrat, z něhož by bylo možné vyčerpaný úvěr splatit. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že z důvodu přetrvávajícího neuhrazeného dluhu v podobě nedovoleného záporného zůstatku předchůdkyně žalobkyně k uvedenému dni zesplatnila celý dluh ve výši 11 908,14 Kč a převedla jej z běžného účtu na samostatný technický účet (v souladu s čl. 6 smlouvy). Vyzvala žalovaného k úhradě tohoto dluhu společně se smluvní pokutou, která podle čl. 6 smlouvy odpovídá 0,1% denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky z předmětné smlouvy na žalobkyni. Skutečnost, že pohledávka byla postoupena, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty, z níž dále vyplývá, že k postoupení došlo s účinností ke dni [datum]. Opětovně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum], z níž vyplývá povinnost žalovaného uhradit v náhradní lhůtě dlužnou jistinu úvěru i smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Ačkoliv všechny výzvy byly žalovanému podle poštovních podacích archů či podacích lístků prokazatelně odeslány, k úhradě dluhu žalovaným nedošlo. 5. Soudu byla předložena také Rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb, která zřejmě měla být právním základem pro uzavření předmětné smlouvy či jakéhokoli dalšího závazku mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně. Z této rámcové smlouvy však soud při zjišťování skutkových okolností věci nevycházel, neboť veškeré relevantní skutečnosti vyplývají z ostatních předložených důkazů. Rámcová smlouva navíc neobsahuje podpis na straně žalovaného, ani žádné jiné indicie v podobě například vygenerovaného podpisového kódu, z čehož by se dalo usuzovat, že projevil vůli řídit se rámcovou smlouvou. 6. K prokázání tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy řádně ověřena, žalobkyně předložila výpisy z interního i externího systému a Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne [datum] společně s formulářem obsahujícím poměry žalovaného. Z výpisů ze systémů vyplývá, že žalovaný v době žádosti o předmětný úvěr neměl jiný závazek po splatnosti a jeho platební morálka byla hodnocena kladně (konkrétně pravděpodobnost splácení úvěru žalovaným byla vyhodnocena jako téměř stoprocentní). Z protokolu a formuláře pak vyplývá, že byla posuzována osobní a rodinná situace žalovaného - v době žádosti o úvěr byl svobodný, jako druh bydlení uvedl„ jiné“, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské, žil ve společné domácnosti s další osobou a neměl žádné vyživované dítě. Ve formuláři žalovaný vyplnil, že má příjem ze zaměstnání ve výši 12 000 Kč měsíčně a jeho výdaje na živobytí představují 3 500 Kč a další výdaje ve výši 300 Kč měsíčně. Neměl žádné splátky jiných úvěrů. Z protokolu pak zřetelně vyplývá postup předchůdkyně žalobkyně, jímž hodnotila údaje uvedené žalovaným. Tyto údaje podrobila standardním parametrům schváleným pro bankovní sektor, za využití komplexních statistických nástrojů. Takto byl ověřen příjem žalovaného jako reálně dosažitelný příjem na základě osobních předpokladů žalovaného, tedy uvedených 12 000 Kč. Výdaje žalovaného byly oproti jím tvrzeným navýšeny tak, že výdaje na živobytí byly uvažovány v částce 3 619 Kč, kromě toho byly uvažovány výdaje v podobě životního minima jedince ve výši 3 410 Kč a ostatní výdaje uvedené žalovaným ve výši 300 Kč. Předchůdkyně žalobkyně pak vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 4 671 Kč, který považovala za dostatečný pro splácení úvěru. S přihlédnutím ke zjištěné dosavadní platební morálce žalovaného neměla předchůdkyně žalobkyně důvod pochybovat o jeho schopnosti úvěr řádně splácet. 7. Na základě výše uvedeného soud nemá pochyb o tom, že předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému postupovala dostatečně odborně a pečlivě vyhodnocovala různé aspekty ovlivňující jeho schopnost splácet úvěr. Její postup, resp. hodnocení poměrů žalovaného bylo transparentní, přičemž v postupu předchůdkyně žalobkyně soud neshledal žádné pochybení. 8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z