11 C 354/2021-20 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 24 789,63 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené dne [datum]. Na základě této smlouvy žalobkyně dodala žalovanému do sjednaného odběrného místa elektřinu v období od [datum] do [datum] (první období) a od [datum] do [datum] (druhé období). Za elektřinu dodanou v prvním období žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne [datum] částku 8 153,98 Kč splatnou dne [datum]. Na tuto fakturu žalovaný uhradil pouze 3 413 Kč, k úhradě tak zbývá částka 4 740,98 Kč, kterou žalovaný neuhradil. Za elektřinu dodanou v druhém období žalobkyně vystavila fakturu [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 4 712,63 Kč splatnou dne [datum] a fakturu [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 14 856,02 Kč splatnou [datum]. Na tyto faktury žalovaný nehradil ani částečně. K úhradě zbývajících vyúčtovaných částek žalobkyně vyzvala žalovaného písemnými výzvami ze dne [datum] a [datum], za které požadovala poplatek ve výši 240 Kč. Žalovaný na faktury ani poplatky za upomínky nic neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, z níž je zřejmý závazek žalobkyně dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny (dále jen„ všeobecné podmínky“). Z předložených faktur vyplývá, že žalobkyně skutečně dodávala žalovanému elektřinu, a to v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Z faktury [číslo] soud zjistil, že za dodávku elektřiny v prvním období žalobkyně účtuje částku 8 153,98 Kč (v podobě nedoplatku) se splatností dne [datum]. Za dodávku elektřiny v druhém období pak žalobkyně vystavila fakturu [číslo] s vyúčtovaným nedoplatkem za uvedené období ve výši 4 712,63 Kč, který měl žalovaný uhradit do [datum], a fakturu [číslo] z níž je patrné, že je opravným daňovým dokladem a předchozí fakturu [číslo] doplňuje o další nově vyúčtované náklady. Touto fakturou byl tedy žalovaný vyzván k úhradě částky 14 856,02 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný však výše uvedené faktury řádně neuhradil, resp. na ně hradil jen částečně, jak vyplývá z výzvy ze dne [datum] a [datum]. Těmito výzvami byl vyzván k úhradě pohledávek po splatnosti. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] pak soud zjistil, že za odeslání každé výše uvedené písemné upomínky žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě poplatku ve výši 240 Kč. Možnost žalobkyně žádat úhradu poplatku za odeslání písemné upomínky přímo vyplývá ze všeobecných podmínek z odstavce upravujícího poplatky za porušení smlouvy. Předžalobní upomínkou byl žalovaný dále vyzván k úhradě částek vyúčtovaných fakturami, na které nic neuhradil, s výjimkou faktury [číslo] na kterou uhradil pouze 3 413 Kč. Ačkoliv předžalobní upomínka byla dle podacího archu prokazatelně žalovanému odeslána, v náhradní lhůtě do [datum] žalovaný nic neuhradil. 4. Dle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 5. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny dle výše uvedeného ustanovení energetického zákona. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně splnila svůj závazek dodávat žalovanému elektřinu. Žalovaný již svůj závazek nesplnil a nehradil řádně sjednané zálohy za dodávku elektřiny, ani následně částky vyúčtované fakturami. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku 24 789,63 Kč společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z příslušné částky vždy ode dne následujícího po splatnosti faktury, nebo po částečné úhradě. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 3x 300 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 992 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 2 444 Kč.