111 C 4/2022-17 — Okresní soud v Jihlavě

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 150 000 Kč z titulu peněžité zápůjčky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla. Žalobkyně uvedla, že žalovaný se tuto zápůjčku zavázal podle dohody ze dne [datum] vrátit ve splátkách po 3 000 Kč počínaje dnem [datum], přičemž každá další splátka bude splatná k poslednímu dni kalendářního měsíce. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na zápůjčku nic neuhradil. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne [datum] k úhradě dluhu. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na upomínku reagoval emailem, v němž žádal uzavření nové splátkové dohody. Žádná dohoda však uzavřena nebyla a žalovaný na svůj dluh nic neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Z listinného důkazu datovaného ke dni [datum] podepsaného oběma účastníky soud zjistil, že žalovaný se podpisem tohoto dokumentu zavázal uhradit žalobkyni dluh ve výši 150 000 Kč ve splátkách. První splátku ve výši 3 000 Kč se zavázal uhradit na blíže specifikovaný účet žalobkyně ke dni [datum], další splátky pak vždy k poslednímu dni v měsíci. Součástí bylo ujednání, že úroky z dlužné částky nebudou vymáhány. Žalobkyně ale byla oprávněna případný neuhrazený dluh vymáhat. Soudu byla dále předložena předžalobní upomínka ze dne [datum], v níž žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dosud neuhrazené částky 150 000 Kč. Odeslání této upomínky osvědčuje poštovní podací arch. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Na základě zjištěných skutečností soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Charakter tohoto závazku zřetelně vyplývá z písemného potvrzení dluhu žalovaného ze dne [datum], které lze současně považovat za uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z. Žalovaný uznal, že má vůči žalobkyni dluh z titulu zapůjčení peněžních prostředků ve výši 150 000 Kč, a zavázal se jej uhradit. Není tedy pochyb, že žalobkyně splnila svůj závazek poskytnout žalovanému předmět zápůjčky, vznikl jí tedy nárok na vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Žalovaný naopak svoji povinnost nesplnil a i přes uznání dluhu peněžní prostředky neuhradil. Žalovaný nárok žalobkyně nezpochybnil, nerozporoval ani tvrzení žalobkyně, že navrhoval uzavření nové splátkové dohody, k čemuž nakonec nedošlo. Žalovaný měl možnost vyjádřit se k žalobě, ale v řízení zůstal nečinný; netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku 150 000 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za dva úkony právní služby (odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 2x 7 100 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží dvakrát režijní paušál po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 3 108 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 7 500 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 25 408 Kč.