118 C 24/2021-19 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 3. 2. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytla částku ve výši 100 000 Kč. Přičemž polovina z předané částky sloužila jako vklad žalobkyně do podnikání se žalovaným a tedy pouze částka 50 000 Kč představuje vlastní zápůjčku. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 1. 8. 2021. Žalovaný nic na svůj dluh neuhradil. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 9. 8. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o půjčce ze dne 3. 2. 2021 soud zjistil, že žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Podle článku 5 smlouvy polovina z předané částky sloužila jako vklad žalobkyně do podnikání se žalovaným a tedy pouze částka 50 000 Kč představuje vlastní zápůjčku. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku jednorázově do 1. 8. 2021. Z výzvy ze dne 9. 8. 2021 a podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 50 000 Kč nejpozději do sedmi dnů. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do 1. 8. 2021. Žalovaný ovšem nic neuhradil. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 9. 8. 2021. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně dostála svému závazku poskytnout žalovanému sjednanou finanční částku. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani po výzvě před podáním žaloby. Jelikož žalovaný netvrdil a neprokázal, že svůj dluh žalobkyni uhradil, případně že tento dluh zanikl či byl převeden na jiného, jeho dluh v žalované výši trvá, a proto je žaloba důvodná co do žalované částky 50 000 Kč. Soud žalobě vyhověl i v rozsahu žalobkyní požadovaného a úroku z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny zápůjčky pro dobu po splatnosti zápůjčky dne 1. 8. 2021, neboť prodlení žalovaného nadále trvá a žalovaný na svůj dluh po podání žaloby neuhradil ničeho. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 966,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a z částky 1 550 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 písm. h) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 8 650 Kč ve výši 1 816,50 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.