18 C 148/2022-49 — Okresní soud v Jihlavě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to dne 7.5.2020 na lince silniční dopravy [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného 10 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč jsou soudu známy z jeho úřední činnosti a byly doloženy platnými smluvními přepravními podmínkami a tarifem jízdného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni. K námitkám vzneseným proti návrhu opatrovníkem žalovaného soud uvádí, že totožnost žalovaného byla v rámci přepravní kontroly ověřena v souladu s přepravními podmínkami cestovním pasem, jehož číslo bylo do zápisu o přepravní kontrole uvedeno. Žalovaný svým podpisem údaje uvedené do zápisu o přepravní kontrole stvrdil, a to včetně adresy bydliště. Soud nemá žádné pochybnosti v tom směru, že by žalovaný nebyl kontrolovanou osobou, a tedy u něho byl dán nedostatek pasivní legitimace. Pokud opatrovník žalovaného namítal, že číslo cestovního pasu uvedené v zápisu o provedené přepravní kontrole se liší od čísla pasu evidovaného Krajským ředitelstvím Policie Kraje [obec], odborem cizinecké policie, tak pouze ze zprávy policie obsahující údaje platné ke dni 4.3.2022, nelze dovodit, že žalovaný k datu 7.5.2020 nedisponoval pasem opatřeného číslem uvedeným v zápise o provedené přepravní kontrole. Pokud jde o navrženou moderaci výše přirážky, tak přirážka je speciální finanční sankcí za porušení podmínek smlouvy o přepravy, na jejíž zaplacení má žalobkyně právo v souladu s níže citovanými zákonnými ustanoveními. Výše přirážky k jízdnému je omezena částkou 1 500 Kč, kterou nesmí (s ohledem na ochranu cestujícího jako spotřebitele) přesáhnout. Moderaci přirážky k jízdnému zákon (na rozdíl od smluvní pokuty) nepřipouští, soud k ní tedy nemohl přistoupit. Pokud jde o námitku, že výše přirážky nedostatečně odráží výši dlužného jízdného a je tedy v rozpory s dobrými mravy, tak k tomu soud uvádí, že ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany se promítá právě do omezení maximální výše přirážky k jízdnému a zákon neukládá žádnou povinnost přepravci, aby snižoval výši přirážky v závislosti na výši jízdného, když dlužné jízdné platí cestující, který ho předtím řádně nezaplatil, zvlášť. Kromě toho má soud za to, že jednou z funkcí přirážky k jízdnému je úhrada nákladů, které dopravce měl s prováděním přepravní kontroly, kdy tyto náklady nejsou závislé na výši jízdného. Podle § 18a odst. 1 zák. č. 111/1994 Sb. řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen pověřená osoba) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje podle odstavce 2 písm. c). Podle § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. cestující je povinen, mimo jiné, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, a protože nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, požadovaného v souladu s prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč. Žalobce doložil, že na známou adresu žalovaného odeslal řádnou předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o.s.ř. Námitky, které vůči předžalobní výzvě uplatnil opatrovník žalovaného, tedy že zástupce žalobkyně v ní uplatnil náklady řízení ve výši, ve které je již neuplatnil v soudním řízení, nemohou mít dle soudu za následek nepřiznání nákladů řízení žalobkyni podle § 142aodst. 2 o.s.ř. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 510 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Výrokem III. soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že státu právo na náhradu nákladů, které v řízení platil, nepřiznal. Tyto náklady představuje odměna a náhrada hotových výdajů opatrovníka žalovaného. U žádného z účastníků soud neshledal podmínky pro to, aby mu byla náhrada těchto nákladů uložena, neboť žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, a žalovaný je účastníkem neznámého pobytu, pro jehož procesní ochranu byl opatrovník ustanoven.