18 C 296/2021-107 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 100,53 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že společnost [právnická osoba] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 23. 11. 2018 smlouvu o půjčce [číslo] na částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnout částku spolu s úroky a poplatky ve 46 pravidelných měsíčních splátkách po 901 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 23. 12. 2018 a každá další vždy k 23. dni daného měsíce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 25,90 % ročně. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, tak právní předchůdkyně žalobkyně předmětný úvěr ke dni 23. 1. 2020 zesplatnila podle ustanovení 7.1 a 2 produktových podmínek. Žalovanému byla zaslána upomínka ze dne 24. 1. 2020. Dne 18. 9. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Dlužná částka se skládá z částky jistiny 21 432,94 Kč a dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 667,59 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne 24. 11. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr lustrací žalovaného v úvěrových registrech a prozkoumáním příjmů a výdajů na jeho účtu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, za splnění podmínek § 115a o.s.ř. 3. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 23. 11. 2018 a z akceptace ze dne 23. 11. 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce, ve které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve 46 měsíčních splátkách po 863 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 25,90 % ročně. Součástí smlouvy bylo i pojištění (varianta A), za které se žalovaný zavázal platit poplatek ve výši 38 Kč. Částka úvěru byla převedena na účet žalovaného č. [bankovní účet]. První splátka byla splatná dne 23. 12. 2018 a poté každá další splátka vždy 23. dne příslušného měsíce. Smlouva byla akceptována dne 23. 11. 2018 Součástí smlouvy jsou produktové podmínky, z nich vyplývá, že banka je oprávněna zesplatnit úvěr v případě porušení smluvních podmínek klientem (bod 7.2). Součástí smlouvy je sazebník poplatků, ze kterého soud zjistil přehled účtovaných poplatků. Součástí smlouvy jsou i všeobecné obchodní podmínky. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne 27. 5. 2015 soud zjistil obecné parametry poskytování produktů. 4. Z poslední výzvy ze dne 23. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 2 823,39 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne 23. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 24 453,64 Kč do deseti dnů od vyhotovení výzvy. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 11. 2020 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 32 738,24 Kč nejpozději do 9. 12. 2020. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že dne 23. 11. 2018 žalovaný vyčerpal půjčku ve výši 25 000 Kč. Dále soud zjistil způsob splácení úvěru za období od dubna 2018 do prosince 2019. Z výpisu poplatků soud zjistil výši předepsaných poplatků. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 9. 2020 a její přílohy soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 9. 2020 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky a současně byl vyzván k úhradě částky 25 971,23 Kč. Z potvrzení o zaplacení úplaty soud zjistil, že žalobkyně zaplatila své právní předchůdkyni kupní cenu postoupené pohledávky. 6. Z dokumentu kreditní report soud zjistil, že právní předchůdkyň žalobkyně lustrovala žalovaného ohledně počtu uzavřených smluv a výší půjčených částek. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 25 000 Kč, což odpovídalo pozorovanému obratu na účtu. Výsledná platební kapacita byla vypočtena ve výši 14 140 Kč. 7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřely smlouvu ze dne 23. 11. 2018, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 46 měsíčními splátkami ve výši 901 Kč (včetně pojištění). Úroková sazba byla sjednána ve výši 25,90 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána lustrací v úvěrových registrech a prohlédnutím obratu na účtu žalovaného. Žalovaný závazky splnil pouze částečně. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2020, oznámením ze dne 24. 1. 2020 byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 24. 11. 2020. 8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně řádně splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když jako věřitel v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši, a že řádně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně dále prokázala, že její právní předchůdkyně dostatečně ověřila úvěruschopnost žalovaného lustrací v úvěrových registrech a prozkoumáním příjmů a výdajů žalovaného na jeho účtu, který pro žalovaného vedla. Žalovaný však neprokázal, že by své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil a poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas vrátil, a to ani přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 24 100,53 Kč představující jistinu úvěru a poplatky, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 20,31 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 850,39 Kč. Soud žalobkyni také přiznal nárok na smluvní úrok ve výši 25,90 % ročně z částky 21 432,94 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení. Soud dále