20 C 283/2021-73 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 055,49 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky až do výše 13 000 Kč, který byl postupně navýšen až na částku 42 000 Kč. Žalovaný se zavázal platit splátky alespoň ve výši 3,2 % z aktuální výše dlužné částky. Úvěr se žalovaný zavázal splácet spolu s úvěrovým úrokem, přičemž výše úrokové sazby činila 19,08 % ročně, a sjednanými poplatky. Žalobkyně úvěr ke dni 11. 10. 2020 zesplatnila, neboť žalovaný byl k tomuto dni v prodlení. Ke dni podání žaloby činila jistina úvěru po splatnosti 15 055,49 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni poslední platby započtené na úroky činil částku 809,70 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 767,77 Kč a obchodní úrok z úvěru ve výši 8,25 % ročně z částky 15 055,49 Kč ode dne 18. 5. 2021 až do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 055,49 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 21. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 17 660,18 Kč. Ze sazebníku za kartové služby soud zjistil přehled účtovaných poplatků. Z poslední výzvě k úhradě dluhu ze dne 7. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 2 854 Kč do 10. 8. 2020, jinak že dojde ke zesplatnění celého úvěru. 4. Ze smlouvy o kartovém úvěru ze dne 9. 9. 2008 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 13 000 Kč. Žalobkyně byla oprávněna kdykoliv měnit sjednaný limit úvěru s tím, že změna bude klientovi oznámena na výpisu z kartového účtu nebo jiným vhodným způsobem. Změna úvěrového rámce byla možná i dohodou. Přílohou smlouvy je i žádost. Ke dni podpisu smlouvy si žalobkyně a žalovaný sjednali volitelné služby v rozsahu uvedeném v žádosti. Úvěr byl úročen úrokem 1,59 % měsíčně. Úvěr měl být splácen způsobem uvedeným v žádosti. Z žádosti soud zjistil, že žalovaný měl splácet minimálně 3,20 % z dlužné částky. Z vyhodnocení žádosti o úvěrový produkt soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj měsíční příjem ve výši 8 500 Kč a že vlastní jedno auto. Výdaje žalovaný neuvedl. Z dokladu o převzetí karty soud zjistil, že žalovaný dne 12. 11. 2008 převzal kreditní kartu. Součástí smlouvy jsou rovněž obchodní podmínky, všeobecné obchodní podmínky a ceníky, z nichž soud zjistil, že poplatek za výběr z bankomatu činil 6 Kč (ceník ze dne 1. 4. 2011), poplatek za výběr z bankomatu činil 50 Kč (ceník ze dne 1. 8. 2016), poplatek za vedení účtu činil 29 Kč (ceník ze dne 1. 8. 2014), poplatek za výpis činil 30 Kč (ceník ze dne 1. 8. 2016) a náklady spojené s prodlením činí 900 Kč (ceník ze dne 1. 8. 2016). 5. Z výpisu z kartového účtu za období od 11. 8. 2013 do 10. 9. 2013 soud zjistil, že konečný stav činí mínus 33 280,33 Kč a úvěrový limit činí 35 000 Kč. Z výpisu z kartové účtu za období od 11 9. 2013 do 10. 10. 2013 soud zjistil, že konečný stav činí mínus 32 715,61 Kč a úvěrový limit činí 42 000 Kč. Z dokumentu„ credit link report“ soud zjistil, že tento dokument obsahuje údaje o žalovaném a jeho platební schopnosti. 6. Z poslední výzvy před podáním žaloby a podacího archu ze dne 12. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 16 128,96 Kč. Z výpisu karetních operací soud zjistil přehled karetních operací provedených žalovaným za období od 18. 12. 2008 do 11. 10. 2020. Z dokumentu„ podklady pre súdne konanie“ soud zjistil přehled předepsaných úroků a poplatků. 7. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 9. 9. 2008 smlouvu o úvěru, ve kterém se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 13 000 Kč, který byl následně navyšován až na 42 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 19,08 % ročně. Žalovaný se zavázal platit splátku alespoň v minimální výši 3,2 % z dlužné částky. Jelikož žalovaný svůj dluh nesplácel, tak byl úvěr prohlášen za splatný dne 11. 10. 2020. Žalovaný tak dluží na jistině částku 15 055,49 Kč, částku 1 767,77 Kč na smluvním úroku, částku 809,70 Kč na zákonném úroku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. 8. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se řídí jiné právní poměry (než právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 9. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 369 odst. 1 věta první obchodního zákoníku platí, že Je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 10. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru. Ačkoliv ke zvýšení úvěrového limitu z částky 27 000 Kč na 42 000 Kč došlo již za účinnosti zákona č. 43/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, soud nedospěl s přihlédnutím ke všem okolnostem případu (včetně skutečnosti, že žalovaný nadále po sedm let řádně splácel úvěr) k závěru, že by se jednalo o významné navýšení úvěru ve smyslu § 9 odst., 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které by vyžadovalo podrobnější zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně dostála svému závazku poskytnout žalovanému peněžní prostředky. V souladu se smlouvou a obchodními podmínkami vznikl žalobkyni nárok na úhradu poplatků a úroku. Žalovaný svou zákonnou povinnost poskytnuté prostředky vrátit spolu s příslušenstvím nesplnil. Žalovaný nesplatil úvěr ani poté, co byl žalobkyní prohlášen za zesplatněný a žalovaný byl vyzván k vrácení celé částky úvěru. Jelikož žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by svůj dluh žalobci uhradil, soud uzavírá, že je na místě žalobě v celém rozsahu vyhovět. Soud tak žalovanému uložil zaplatit částku 15 055,49 Kč s kapitalizovaným úrokem za období od 12. 10. 2020 do 17. 5. 2021 ve výši 1 767,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 12. 10. 2020 do 17. 5. 2021 ve výši 809,70 Kč. Soud rovněž žalobkyni přiznal nárok i na zaplacení smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 15 055,49 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení. Soud žalobě vyhověl i v rozsahu žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný se dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Soud při stanovení výše odměny zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. sp. zn. 11 C 195/2020, 18 C 69/2019, 4 C 202/2019), a proto výši odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně posoudil podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 15 055,49 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.