20 C 287/2021-35 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 270 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 12. 4. 2019 byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru, na jejím základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu úvěru vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 270 Kč prostřednictvím týdenních splátek po 455 Kč. První splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil celkem 12 000 Kč, která byla započtena v poměru 56,497 % na jistinu a v poměru 43,503 % na souhrnný poplatek. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena kontrolou interních blacklistů, fraudlistů, delikvencí, insolvencí a exekucí. Zaměstnání žalovaného mělo být ověřeno telefonicky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 12. 4. 2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 70,89 % ročně. Úvěr měl být splácen prostřednictvím 60 týdenních splátek po 454,50 Kč. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry úvěru. 4. Z evidenční karty klienta ze dne 12. 4. 2019 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je zaměstnán u ZDV [obec] a pobírá mzdu ve výši 22 498 Kč. Dále uvedl, že jeho výdaje činí 12 830 Kč, přičemž má úvěr ve výši 9 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 2 000 Kč. Disponibilní zůstatek byl vypočten ve výši 9 668 Kč. Z informací ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný zaplatil 12 000 Kč a že zbývá doplatit 15 270 Kč. 5. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 2. 2021 a podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 15 270 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy. Z fotografií výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že zaměstnavatelem je Zemědělské družstvo vlastníků [obec] a čistá mzda za prosinec 2018 činila 26 908 Kč, za leden 2019 činila 23 049 Kč, za únor 2019 činila 17 537 Kč. 6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 12. 4. 2019 smlouvu o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný převzal celou částku v hotovosti, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal úvěr splácet, a to včetně poplatků a úroků sjednaných ve smlouvě. Žalovaný však úvěr řádně nehradil. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě předmětného dluhu. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného lustrací v úvěrových registrech a příjmy žalované ověřila výplatními páskami. 7. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud posoudil závazek mezi účastníky jako platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu prokázala, že žalovanému poskytla částku 15 000 Kč, ale žalovaný dosud neuhradil celou částku. Žalobkyně dále prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného zejména lustrací v bankovních i nebankovních databázích. Dále prokázala, že ověřila příjmy žalovaného výplatními páskami. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokazoval, že by žalovanou částku žalobkyni vrátil. Soud proto žalovanému uložil povinnost žalobkyni částku 15 270 Kč zaplatit (jistina, poplatky). Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 6. 6. 2020 (po splatnosti poslední splátky), soud proto žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 15 270 Kč od 6. 6. 2020 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky 100 Kč za každý ze dvou v řízení učiněných úkonů uvedených v § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (návrh na zahájení řízení, výzva k plnění). V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.