24 C 299/2021-37 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je návrh žalobkyně na zaplacení 8 350 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným. 2. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 60 týdenních splátkách spolu s poplatkem ve výši 4 800 Kč, zahrnujícím kapitalizovaný úrok ve výši 1 200 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. V rámci posouzení své úvěruschopnosti žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru písemně prohlásil, že jeho příjem činí 22 800 Kč, jeho výdaje činí 11 000 Kč a jeho použitelný příjem, představovaný rozdílem mezi příjmy a výdaji, činí 11 800 Kč měsíčně. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka byly k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využity právní předchůdkyní žalobkyně i další zdroje, a to výplatní pásky žalovaného. Podle dalších ustanovení smlouvy se smluvní strany dohodly, že výpůjční úroková sazba je v případě úhrady zápůjčky v 60 týdenních splátkách stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 32,15 % ročně, že úhrady v podobě týdenních splátek se započítávají nejprve na úrok, poté na poplatek, poté na náklady na doplňkové služby hotovostního inkasa splátek a životního pojištění [anonymizována dvě slova], pokud si je žalovaný zvolil, a až následně na jistinu spotřebitelského úvěru, že právní předchůdkyně žalobkyně má v případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky právo požadovat úhradu nesplacené jistiny, zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty, účelně vynaložených nákladů na upomínání a soudních výloh a že smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému předmětnou částku ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný uhradil poslední příslušnou splátku dne 17. 12. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a požádala jej o uhrazení dlužné částky do 10 dnů od obdržení oznámení, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne [datum]. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní výzvou ze dne 21. 4. 2021 k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 6. 5. 2021. 3. Na základě provedených důkazů a s ohledem na § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 písm. d), § 3 odst. 2 písm. a), § 75, § 86 odst. 1, § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 419, § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to výplatní pásky žalovaného, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí kolonek v kartě zákazníka. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. Soud nepřihlížel k § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovaným. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Články 8 a 23 směrnice č. 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalovaného. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému jistinu úvěru ve výši 6 000 Kč, z níž žalovaný podle nerozporovaného tvrzení žalobkyně vrátil pouze částku 3 200 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že zbývající část poskytnuté jistiny bez souvisejících poplatků ve výši 2 800 Kč žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalovaného k vrácení nesplacené části jistiny nadále trvá. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, je žalovaný povinen žalobkyni uhradit zbývající dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 2 800 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu již v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] se lhůtou splatnosti do 10 dnů od obdržení tohoto oznámení, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 6. 5. 2021; žalovaný na tyto výzvy došlé do jeho dispoziční sféry nijak nereagoval a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnil. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolal, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení podle § 1968 věty první o. z., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jejího obdržení, přičemž toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 22. 2. 2021, žalovanému mohlo být doručeno nejdříve následující den, lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 5. 3. 2021 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto žalobkyni podle § 1970 o. z. přiznal požadovaný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z