24 C 315/2021-29 — Okresní soud v Jihlavě

Předmětem řízení je návrh žalobkyně na zaplacení částky 7 957,47 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, vzniklého poté, co žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne [datum] částku 32 000 Kč, z níž žalovaný vrátil částku 24 042,53 Kč. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem a disponentem byl žalovaný, připsána částka 32 000 Kč s popisem„ Čerpání úvěru“. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a z podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení částky 7 957,47 Kč, vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení, žalobkyni ve lhůtě 7 dnů od odeslání této výzvy; výzva byla odeslána žalovanému dne 19. 5. 2021. Na základě skutečností zjištěných z předložených listin a s ohledem na ustanovení § 2991 odst. 1, 2, § 2993 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) dospěl soud k závěru, že žalovaný se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, když jí nevrátil veškeré finanční prostředky, které mu poskytla na účet dne [datum]. Žalovaný v řízení nerozporoval tvrzení žalobkyně, že jí uhradil pouze část těchto prostředků ve výši 24 042,53 Kč, a ani netvrdil, že zbývající část dluhu ve výši 7 957,47 Kč rovněž uhradil, případně že tento dluh zanikl jinak. Pokud se jedná o důvod poskytnutí předmětné částky, žalobkyně ve svém vyjádření tvrdila, že se sice jednalo o úvěr poskytnutý žalovanému, ale že není schopna dohledat žalovaným podepsanou smlouvu; soud proto posoudil bezdůvodné obohacení žalovaného jako majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, tudíž žalobu shledal v celém rozsahu důvodnou a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni požadovanou částku. Pokud jde o příslušenství, žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ustanovení § 1968 věty první o. z., a proto má žalobkyně právo na úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. z dlužné částky 7 957,47 Kč ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 27. 5. 2021, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu poté, co marně uplynula lhůta splatnosti stanovená v předžalobní výzvě, do zaplacení. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 7 957,47 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.