24 C 342/2021-40 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 536 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že s žalovanou uzavřela dne [datum] kupní smlouvu na dodávky technických plynů, na jejímž základě žalované mimo jiné pronajala obal – tlakovou lahev. Jelikož žalovaná neuhradila dlužné nájemné za tento obal ve výši 5 404 Kč, požaduje po ní žalobkyně tuto částku spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši sjednané v čl. 4 kupní smlouvy. Žalovaná navíc předmětnou tlakovou lahev ani přes výzvu žalobkyni nevrátila, proto po ní žalobkyně požaduje podle čl. 5 i sankci ve výši 11 132 Kč s DPH, uvedené v ceníku žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z kupní smlouvy na dodávku technických plynů v lahvích [číslo] [spisová značka] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou jako podnikající fyzickou osobou dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se zavázala dodávat žalované a následně pravidelně vyměňovat žalovanou pronajaté prázdné lahve za lahve naplněné technickými plyny uvedenými v příloze [číslo] smlouvy a žalovaná se zavázala převzít sjednané roční množství zboží, zaplatit za něj žalobkyni sjednanou kupní cenu a nájemné za pronájem lahví. Podle čl. 1 smlouvy tvoří nedílnou součást smlouvy všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Podle čl. 4 smlouvy je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v případě prodlení se zaplacením kupní ceny a/nebo nájmu za pronájem lahví i úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z přílohy [číslo] ke smlouvě na dodávky technických plynů v lahvích soud zjistil, že žalovanou odebíraným zbožím je plyn Food 22 v množství 4,4 m3 za cenu 400 Kč za láhev a že služby poskytované žalobkyní žalované v souvislosti s prodejem zboží zahrnují pronájem lahví ve výši 2 Kč denně, certifikát lahve ve výši 500 Kč za rok, poplatek ADR ve výši 20 Kč, mýtné poplatek ve výši 20 Kč a EKO poplatek ve výši 10 Kč. Z čl. 5 všeobecných obchodních a dodacích podmínek soud zjistil, že žalobkyně je oprávněna účtovat za obaly, které nebudou vráceny v souladu s tímto článkem, sankci podle platného ceníku. Z ceníku služeb – denní a dlouhodobé pronájmy soud zjistil, že poplatek za ztrátu tlakové lahve ocelové (bez rozdílu) činí 9 200 Kč bez DPH, respektive 11 132 Kč s DPH. Z faktury [číslo] vystavené dne [datum] a splatné dne 20. 1. 2021, soud zjistil, že žalobkyně naúčtovala žalované poplatky za nájem lahví za období od 31. 12. 2019 do 31. 12. 2020 v celkové výši 5 404 Kč s DPH. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 8. 2021, z poštovního podacího archu a z kopie nedoručené obálky soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužného nájemného ve výši 5 404 Kč s příslušenstvím a dále k zaplacení částky 11 132 Kč za nevrácenou lahev, nebo aby tuto lahev žalobkyni vrátila. 4. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: žalobkyně zapůjčila žalované na základě uzavřené smlouvy tlakovou lahev, a to za sjednané nájemné. Žalovaná neuhradila žalobkyni řádně vyfakturované a ani přes zaslanou výzvu jí nevrátila předmětnou lahev. Proto žalobkyně požaduje úhradu dlužného nájemného se smluvním úrokem z prodlení a sankční poplatek za nevrácenou lahev ve výši podle ceníku žalobkyně. 5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2048 odst. 1 věty první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 6. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citované právní předpisy dospěl soud k závěru, že v rámci kupní smlouvy na dodávku technických plynů v lahvích uzavřeli účastníci také nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo přenechání tlakové lahve k užívání žalované za nájemné sjednané v příloze k uvedené kupní smlouvě. Žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou splatnou dne 20. 1. 2021 nájemné za užívání předmětné tlakové lahve za období roku 2020. Žalovaná však svůj dluh ani po zaslání výzvy k úhradě nezaplatila. Účastníci si v předmětné smlouvě rovněž ujednali, že nevrátí-li žalovaná žalobkyni pronajatou lahev, je žalobkyně oprávněna uplatnit nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši podle platného ceníku. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení smluvní pokuty předžalobní výzvou, avšak dlužné nájemné ani smluvní pokutu neuhradila. Dostala se tudíž do prodlení s úhradou svého dluhu, a proto soud rozhodl, že žaloba je důvodná, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 536 Kč s úrokem z prodlení z dlužného nájemného ve výši 5 404 Kč v sazbě podle čl. 4 předmětné smlouvy od 21. 1. 2021, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou příslušné faktury, do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 8. S ohledem na povahu žalovaného nároku, kterým je vzájemný závazek podnikatelů, soud žalobkyni přiznal podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i částku 1 200 Kč za náklady spojené s uplatněním její pohledávky. Soud nicméně zamítl žalobu ohledně dalších nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, tj. ohledně této částky za jeden dílčí nárok uplatněný žalobou. Žalobkyně ve formulářovém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] rozdělila žalovanou částku do dvou dílčích nároků a za každý z těchto dílčích nároků požadovala uhrazení nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1 200 Kč. Každou uplatněnou pohledávkou se však rozumí pohledávka se samostatným právním základem (blíže viz např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 5. 2018, č. j. 56 ICm 4966/2017-33), přičemž v projednávané věci vycházely oba dílčí nároky z téhož právního základu, a to z kupní smlouvy na dodávku technických plynů v lahvích uzavřené účastníky dne [datum], ve znění všeobecných obchodních a dodacích podmínek, které byly nedílnou součástí uvedené smlouvy. Zároveň platí, že řádně předepsaná splátka nájemného či faktura samy o sobě nejsou právním základem vzniku pohledávky, neboť v případě faktury jde jen o daňový doklad a v případě předepsané splátky o ujednání o způsobu hrazení nájemného. Skutečnost, že se v této věci jedná o jednu pohledávku s týmž právním základem, vyplývá i z jednání žalobkyně vůči žalované, neboť k úhradě obou žalovaných dílčích nároků ji vyzvala jednou předžalobní výzvou ze dne 24. 8. 2021, a dále uplatnila oba dílčí nároky u soudu jednou žalobou, pro stanovení výše soudního poplatku i pro výpočet výše náhrady nákladů řízení vycházela ze sumární částky za oba dílčí nároky, tj. z částky 16 536 Kč, a v žalobních tvrzeních obou dílčích nároků uvedla (v žalobě ve znění jejího doplnění ze dne [datum]) jako právní základ těchto nároků uvedenou kupní smlouvu. Proto soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky pouze ve výši 1 200 Kč a ve zbývající částce 1 200 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala včetně příslušenství kapitalizovanému ke dni rozhodnutí soudu částky 19 992,48 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 18 792,48 Kč, tj. z 94 %. Žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 1 200 Kč, tj. z 6 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 88 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1, odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty 16 536 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 1 780 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci