24 C 47/2022-38 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 22 836,85 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 14 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách i částku 14 083 Kč (dále též jen„ poplatek“), sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč, úroků ve výši 29 % ročně podle strany 1 smlouvy o zápůjčce, z poplatku za zpracování a doručení ve výši 5 652 Kč, z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč a z pojistného za doplňkové pojištění ve výši 1 800 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté údaje o zaměstnání a výši jeho příjmů a výdajů a pracovní smlouva. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, poslední splátku zaplatil dne 22. 6. 2019, přičemž podle smlouvy měla být celá částka uhrazena dne 29. 7. 2020 Smlouvou ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávku za žalovaným v neuhrazené výši 22 836,85 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 12 540,60 Kč a poplatku ve výši 10 296,25 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 6. 1. 2021. Po datu postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh již ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Jelikož žalovaný je státním občanem [země], zabýval se soud nejprve svou příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále jen„ nařízení Brusel I bis“) může smluvní partner spotřebitele v případě sporů ze spotřebitelských smluv podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle čl. 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis je možné se od ustanovení tohoto oddílu odchýlit pouze dohodou uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná. Podle čl. 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Spotřebitelem je v tomto sporu žalovaný, jeho smluvním partnerem je právní předchůdkyně žalobkyně, která s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou přílohou jsou smluvní podmínky, v jejichž článku 8.5. si strany ujednaly, že v případě sporů je každá ze smluvních stran oprávněna podat žalobu k věcně a místně příslušnému soudu České republiky. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy obvyklý pobyt v České republice na adrese [adresa žalovaného], a právní předchůdkyně žalobkyně měla v době uzavření smlouvy sídlo na adrese [adresa]. Soud neshledal důvod, proč by dohoda o příslušnosti soudu uzavřená pro rozhodování sporů ze smlouvy o zápůjčce nebyla podle českého práva přípustná, a proto s ohledem na bydliště smluvních stran dospěl k závěru, že soudem příslušným k rozhodnutí věci je český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle § 84 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 85 odst. 1 o. s. ř. Podle čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), (dále jen„ nařízení Řím I“) si mohou strany spotřebitelské smlouvy zvolit v souladu s článkem 3 právo rozhodné pro takovou smlouvu, přičemž v důsledku této volby nesmí být spotřebitel zbaven ochrany, kterou mu poskytují ustanovení právního řádu, od nichž se nelze smluvně odchýlit a jež by se v případě neexistence volby práva jinak použila. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Řím I se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. V tomto případě si smluvní strany v záhlaví předmětné smlouvy ujednaly, že se tato smlouva uzavírá podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dále si v čl. 10 ujednaly, že veškeré jednání vztahující se ke smlouvě se řídí právními předpisy České republiky, zejména OZ a ZSÚ. Rozhodným právem je zde tudíž právo české, které zároveň poskytuje žalovanému coby spotřebiteli požadovanou míru právní ochrany. 4. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s touto zápůjčkou poplatek ve výši 14 083 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 2 504 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč a pojistné za doplňkové pojištění ve výši 1 800 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že poskytnutou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Z první strany smlouvy soud zjistil, že se smluvní strany dohodly, že zápůjční úroková sazba je v případě úhrady zápůjčky v 60 týdenních splátkách stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 29 % ročně. Z článku 3.5. smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, soud zjistil, že každá uhrazená částka bude započtena nejprve na náklady spojené s vymáháním, poté na splatné splátky celkové dlužné částky, a to nejprve na poplatek, dále na splatné sankční poplatky, na nesplatnou část jistiny zápůjčky a konečně na nesplatnou část poplatku. Podle článku 9.1. je smlouva uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky. Bude-li však žalovaný v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li řádně a včas poslední splátku, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. 5. Ze zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] se podává, že totožnost žalovaného byla ověřena povolením k pobytu a že žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí 21 334 Kč a jeho měsíční výdaje činí 3 000 Kč. V části nazvané Ověřené dokumenty právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnost pracovní smlouva. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Z tabulky umoření soud zjistil, že ke dni 12. 1. 2021 žalovaný na svůj dluh ze smlouvy [číslo] uhradil celkem částku 2 000 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z podacího lístku se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a požádala jej o uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 25. 1. 2021. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2021 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 24. 11. 2021. 7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 14 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu s poplatkem ve výši 14 083 Kč. Při uzavírání smlouvy ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a na základě jeho prohlášení zjistila, jaké jsou jeho příjmy a výdaje. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka byla k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využita právní předchůdkyní žalobkyně i pracovní smlouva žalovaného. Žalovaný na svůj dluh z uvedené smlouvy uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 2 000 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy na žalobkyni. Žalovaný byl řádně vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelské