4 C 222/2022-27 — Okresní soud v Jihlavě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 1620 Kč s příslušenstvím jako dluhu na televizních poplatcích podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, a to za období od prosince 2020 do listopadu 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V tomto řízení šlo o dluh žalovaného, který mu vzniknul teprve následně po prohlášení úpadku v řízení vedeném Krajským soudem v Brně ve věci sp. zn. 54 INS 5209/2018. Tuto pohledávku tedy žalobkyně nemohla do insolvenčního řízení přihlásit, a proto nedošlo k přerušení řízení. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a v souladu se svou zákonnou povinností se v květnu 1998 přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Výzvou ze dne 10. 12. 2021 zaslanou žalovanému, byl žalovaný informován o svém dluhu na televizních poplatcích za období od prosince 2020 do listopadu 2021 v měsíční výši 135 Kč, tj. celkem 1 620 Kč, přičemž tyto televizní poplatky byly splatné vždy k 15. dni daného měsíce, a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky. Následně zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 10. 12. 2021 s tím, aby žalovaný tuto částku uhradil ve lhůtě patnácti dnů od doručení výzvy. V souladu s § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, dospěl soud k závěru, že žalovaný byl v žalovaném období poplatníkem televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně, splatného do 15. dne každého měsíce. Za shora vymezené období tak byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit celkem částku 1 620 Kč. Jelikož žalovaný soudu neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně v souladu s těmito předpisy požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po zákonem stanovené patnáctidenní splatnosti každého poplatku až do 15. 2. 2022, tj. do dne podání žaloby, a to v kapitalizované výši 98,59 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů. Pokud jde o vzniklé náklady řízení, vycházel soud z judikatury Ústavního soudu, který se ve svých rozhodnutích, například nález sp. zn. I. ÚS 2929/07 ze dne 09.10.2008 (N 167/51 SbNU 65), nález sp. zn. I. ÚS 1452/09 ze dne 17.08.2009 (N 186/54 SbNU 303), nález sp. zn. IV. ÚS 1087/09 ze dne 24.11.2009 (N 243/55 SbNU 349), vyslovuje k odůvodněnosti a účelnosti zastoupení státu advokátem, přičemž tyto závěry již uplatňuje i vůči statutárním městům (viz např. I. ÚS 2310/13, II. ÚS 2396/09 a III. ÚS 2984/09), fakultním nemocnicím (v otázce zdravotnických poplatků viz I. ÚS 195/11) a také České televizi (viz I. ÚS 3344/12 nebo II. ÚS 405/14). Soud odkazuje na odůvodnění nálezu Ústavním soudem, s nímž se ztotožňuje, a uzavírá, že nepovažuje zastoupení advokátem za účelně vynaložené náklady, a také že náklady řízení nemají být sankcí za porušení povinnosti. V tomto řízení soud neshledal žádnou výjimečnou situaci, která by přítomnost advokáta vyžadovala. Za účelně vynaložené náklady žalobce v tomto řízení tedy soud považuje toliko uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] jako zástupce žalobkyně.