4 C 314/2022-22 — Okresní soud v Jihlavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 024 Kč s příslušenstvím jako neuhrazené ceny za užívání autobusových stání v měsíci březnu 2022 na autobusových nádražích v obcích [obec], [obec] a [obec] na základě smlouvy č. SM201801243 o užívání autobusových stání na autobusových nádražích uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou dne 28. 1. 2018. 2. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů ve spise soud zjistil, že účastníci mezi sebou uzavřeli dne 28. 1. 2018 smlouvu č. SM201801243 o užívání autobusových stání na autobusových nádražích, v níž se žalobkyně jako provozovatel zavázala umožnit žalované jako dopravci užívání odjezdových a příjezdových stání na autobusových nádražích v obcích [obec], [obec] a [obec] a žalovaná se zavázala platit za toto užívání sjednanou cenu, a to částku 74 Kč + DPH za jeden příjezdový či odjezdový spoj na autobusovém nádraží v obci [obec], částku 99 Kč + DPH za jeden příjezdový či odjezdový spoj na autobusovém nádraží ve [obec] a částku 66 Kč + DPH za jeden příjezdový nebo odjezdový spoj na autobusovém nádraží v obci [obec]. Účastníci se v čl. III. odst. 6 smlouvy dohodli, že fakturace uvedených cen bude provozovatelem prováděna měsíčně, vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce; podle čl. V. odst. 8 smlouvy je dopravce povinen uhradit provozovateli v případě prodlení i smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý započatý den prodlení. Daňovým dokladem [číslo] ze dne 2. 4. 2022, splatným dne 16. 4. 2022, vyúčtovala žalobkyně žalované za měsíc březen 2022 částku 2 024 Kč včetně DPH za užívání autobusových stání na autobusových nádražích v obcích [obec], [obec] a [obec]. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 5. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě jejího dluhu. 4. S ohledem na zjištěný skutkový stav a právní posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci platně uzavřeli inominátní smlouvu podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), jejímž předmětem bylo užívání autobusových stání žalovanou na autobusových nádražích v obcích [obec], [obec], a [obec] za sjednanou cenu. Žalobkyně žalované řádně vyúčtovala cenu za uvedené užívání autobusových stání za měsíc březen 2022, a to fakturou splatnou dne 16. 4. 2022. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že žalovaná vyfakturovanou cenu či její část žalobkyni uhradila, případně že nárok žalobkyně zanikl nebo byl převeden na jiného, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalovanou částku, tj. částku 2 024 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého dluhu podle § 1968 věty první o. z., a proto soud žalobkyni přiznal i nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve sjednané výši 0,1 % z dlužné částky denně od 17. 4. 2022, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou faktury vystavené za užívání autobusových stání za měsíc březen 2022, do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatila do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 5. S ohledem na povahu žalovaného nároku, kterým je vzájemný závazek podnikatelů, soud žalobkyni přiznal podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i částku 1 200 Kč za náklady spojené s uplatněním její pohledávky. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby náklady žalobkyně spojené s uplatněním její pohledávky zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně nebyla právně zastoupena, pro výpočet náhrady nákladů soud vycházel z vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle §89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“) podle níž účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky 300 Kč za každý ze dvou v řízení učiněných úkonů uvedených v § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (návrh na zahájení řízení, výzva k plnění). Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby náhradu nákladů řízení zaplatila žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.