4 C 365/2021-47 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 18. 3. 2016 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě předmětné smlouvy žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostním převodem částku ve výši 5 000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do 17. 4. 2016. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala zápůjčky prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kde žalovaná vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři a v rámci dokončení žádosti o zápůjčku odsouhlasila znění smlouvy o zápůjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně nato vytvořila návrh smlouvy o zápůjčce, který žalovaná akceptovala. Žalované byla dne 18. 3. 2016 poskytnuta zápůjčka ve výši 5 000 Kč. Žalobou uplatněný nárok představuje dluh z uvedené smlouvy. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Žalobkyně předložila k důkazu dokument označený jako„ Smlouva o zápůjčce“, ve kterém je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako zapůjčitel a žalovaná jako klient a identifikována je jménem a příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště. Dokument obsahuje závazek zapůjčitele poskytnout klientovi částku v celkové výši 5 000 Kč a závazek klienta tuto částku splatit do 17. 4. 2016. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to registrací klienta na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a poskytnutím požadovaných údajů. Tyto dokumenty nejsou podepsané v místě určeném pro žalovanou, zatímco na straně právní předchůdkyně žalobkyně je podpis připojen. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého zástupce předžalobní výzvu datovanou dne [datum], která byla dle podacího archu téhož dne odeslána a v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 3 dnů. 4. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná získala majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů není totiž podle názoru soudu možné učinit závěr, že by mezi žalobkyní a žalovanou došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají ze„ Smlouvy o zápůjčce“. Tento dokument neobsahuje podpisy stran, není na něm ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená emailová komunikace včetně elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v těchto otázkách ve smyslu § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 o. z. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu byl podle § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění platném a účinném do 19. 9. 2016, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Nadto je dle názoru soudu na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou plně aplikovatelný zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly její právní předchůdkyní využity i další zdroje, a to lustrace v dostupných registrech, soudu nijak neprokázala. Dle názoru soudu tak žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou dle § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. 5. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Jelikož žalovaná poskytnutou částku zcela nevrátila, vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně v souladu s § 2991 a násl. o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 5 000 Kč. Toto právo přešlo podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou řádně postoupila na žalobkyni. Žalobě proto bylo v rozsahu, v němž je žalovaná povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení, vyhověno. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 3x 200 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 1 489 Kč.