8 C 144/2022-33 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 736 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím internetu [webová adresa]) dne [datum] úvěrovou smlouvu, na základě které byla žalovanému převodem na účet č. [bankovní účet] poskytnuta částka ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč a případnými dalšími poplatky (za expresní výplatu ve výši 199 Kč, za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a SMS servis ve výši 49 Kč) do 30 dnů, tj. do [datum]. Jelikož žalovaný nehradil řádně a včas, byla mu žalobkyní účtována smluvní pokuta ve výši 90 Kč a dále pak účelně vynaložené náklady v celkové výši 200 Kč. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil, a to ani následně na základě předžalobní výzvy. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na registry NRKI, BRKI a [příjmení], a také nahlédnutím do registru exekucí a insolvenčního rejstříku. Dalším podáním žalobkyně doplnila, že skutečnost, že účet označený ve smlouvě patří žalovanému, byla ověřena úhradou registračního poplatku. K podpisu smlouvy ze strany žalovaného došlo prostřednictvím SMS kódu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále také jen„ o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků. 3. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti. Právní subjektivita žalobkyně byla doložena výpisem z obchodního rejstříku. V dokumentu označeném jako úvěrová smlouva [číslo] je žalovaný jako klient identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého bydliště, e-mailovou adresou a telefonním číslem [tel. číslo]. Číslo bankovního účtu, na nějž měl být úvěr poskytnut, je dle smlouvy [bankovní účet], [variabilní symbol] Smlouva měla být dle k ní přiložených informací uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa] tak, že žalovaný stisknutím tlačítka potvrdil svůj úmysl uzavřít smlouvu a následně ji měl podepsat heslem a SMS kódem. Výše úvěru činila 3 000 Kč, poplatek za poskytnutí 99 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s poplatkem v celkové výši 3 099 Kč splatit do [datum]. Žalovaný současně využil možnosti expresní výplaty úvěru za poplatek 199 Kč, byla sjednána možnost prodloužení splatnosti úvěru prostřednictvím bezpečné splátky za poplatek 99 Kč a desetiprocentního odkladu za poplatek 147 Kč; tyto poplatky odpovídají sazebníku žalobkyně. Pro případ prodlení s placením úvěru si strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokuty. Dále byla sjednána povinnost žalovaného hradit v případě prodlení náklady účelně vynaložené na vymáhání pohledávky stanovené částkou 100 Kč za měsíc vymáhání. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje shodné informace jako smlouva. Smlouva ani standardní informace neobsahují žádný podpis žalovaného, pouze u jeho jména v závěru dokumentu je uveden kód [číslo] a čas [datum] 15:40. Žalobkyně poskytla částku 3 000 Kč na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Vlastnictví účtu žalovaného bylo ověřeno potvrzením o provedené platbě od ThePay.cz, s.r.o. Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie [číslo obč. průkazu] vydaného Městský úřadem Telč. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum], v níž byla určena lhůta 30 dnů. 4. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný získal majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů totiž nelze učinit závěr, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají z„ Úvěrové smlouvy“. Tento dokument neobsahuje podpis žalovaného, není na ní ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená e-mailová komunikace včetně elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi žalobkyní a žalovaným v těchto otázkách. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu je podle ustanovení čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady [číslo] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 [číslo], účinného od 1. 7. 2016, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru. Soud rovněž podotýká, že ani zadání podpisového SMS kódu do příslušného pole v internetovém prohlížeči či zaslání naskenovaného průkazu totožnosti bez výše uvedené identifikace osoby žalovaného nesplňuje požadavek právní jistoty ohledně jednající osoby a její vůle. Postup vytvořený žalobkyní k uzavření výše uvedených smluv totiž připouští možnost, aby za žalovaného právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (ověřovací platba, registrace na internetových stránkách, podpisový SMS kód, zaslání naskenovaného průkazu totožnosti) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalovaného a jím skutečně projevené vůle. Nadto má soud za to, že žalobkyně nedodržela ani požadavky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, když ke svým obecným tvrzením ani nenavrhla jakékoliv důkazy. Tedy dle názoru soudu nebylo možno učinit závěr o schopnosti žalovaného spolehlivě hradit závazky. 5. Žalobkyně nicméně soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 3 000 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez platného závazku a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalovaný neuhradil ani část dluhu odpovídajícího výši bezdůvodného obohacení a tento jeho dluh trvá, a proto soud žalobě v rozsahu 3 000 Kč vyhověl. Vedle dlužné částky ve výši 3 000 Kč soud v souladu s ustanovením § 1970 o. z. žalobkyni přiznal rovněž kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15,45 Kč za období od [datum] do [datum], a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud určení data prodlení vycházel ze lhůty stanovené žalovanému v předžalobní výzvě, která uplynula [datum], a tedy dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. S ohledem na výše uvedené pak soud žalobu v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 736 Kč, úroku ve výši 3,79 Kč (za dobu od [datum] do [datum] z částku 736 Kč) a ve výši 11,75 % ročně z částky 736 Kč od [datum] do zaplacení zamítnul. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř., neboť pro odlišný postup neshledal důvod. 6. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 60,6 %, tj. v částce 902,33 Kč. Při určení míry úspěchu ve věci soud vyšel pro zjednodušení pouze z hodnoty uplatňované jistiny pohledávky a kapitalizovaného úroku z prodlení (v součtu částka 3 755,24 Kč) a z hodnoty soudem přiznané pohledávky s kapitalizovaným úrokem z prodlení (v součtu ve výši 3 015,45 Kč, což je 80,3 %). Od úspěchu žalobkyně byl odečten její neúspěch a tím bylo dosaženo procento přiznání náhrady nákladů řízení, tj. výše uvedených 60,6 % Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) po 200 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ vyhláška“), režijním paušálem ve výši 300 Kč (za každý úkon právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (ve výši 21% ze součtu částky odměny a paušální náhrady). Za účelně vynaložené úkony právní služby nepovažoval soud následné doplňování žaloby ze strany žalobkyně, když bylo povinností žalobkyně podat žalobu ko