21 C 290/2023-36 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 032,24 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále též jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na částku 16 000 Kč, když finance žalovanému vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy. Částku, která mu byla poskytnuta, se žalovaný zavázal spolu s částkou ve výši 13 736 Kč splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 124 Kč. Tato částka je tvořena součtem úroku ve výši 1 540 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 7 840 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 1 476 Kč a úhrady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 880 Kč. Žalovaný svou povinnost splnil pouze zčásti, když neuhrazena zůstala jistina zápůjčky ve výši 5 501,39 Kč, úrok ve výši 194,01 Kč a úhrady související s poskytnutím smlouvy ve výši celkem 3 963,61 Kč. Dne [datum] postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Za období od postoupení pohledávky žalovaný na pohledávku neuhradil ničeho. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Ve vyjádření ze dne [datum] pak žalobkyně doplnila svá tvrzení s tím, že původní věřitel posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovaným a jejich ověřením předloženými doklady. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tuto dne [datum] uzavřel původní věřitel s žalovaným. Původní věřitel se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému částku 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 540 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 840 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 476 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 880 Kč; celkem tak byl žalovaný povinen uhradit částku 29 736 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 124 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od data podpisu smlouvy a každá následující splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že předmět zápůjčky mu byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy. Ke smlouvě byl přiložen dokument s informacemi o zpracování osobních údajů, který žalovaný též podepsal, a předpis splátek. 4. Dle žádosti o úvěr ze dne [datum] byl žalovaný zaměstnán na dobu určitou do [datum] u [právnická osoba] s příjmem 22 747 Kč měsíčně. Jeho měsíční výdaje činily celkem 9 260 Kč, z čehož 3 500 Kč bylo v žádosti o úvěr přiřazeno na bydlení, 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 2 350 Kč na měsíční splátky stávajících půjček. Další dluhy žalovaného nebyly v žádosti uvedeny. Žalovaný uvedl, že žije ve vlastní nemovitosti, je svobodný, bez vyživovacích povinností a má ukončené středoškolské vzdělání. V části„ doložení příjmu žadatele“ jsou zaškrtnuta políčka výplatní pásky a pracovní smlouva. 5. Z rozpisu plateb vyplývá, že žalovaný za období od [datum] do [datum] uhradil celkem částku ve výši 20 077 Kč Smlouvou uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 12. 4. 2023. 6. Po zhodnocení skutkových zjištění učiněných z provedených důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaný jako spotřebitel uzavřel s původním věřitelem spotřebitelskou smlouvu o úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 124 Kč spolu s náklady úvěru ve výši 13 736 Kč. Následně žalovaný uhradil celkem částku ve výši 20 077 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, žalovaný byl k úhradě dluhu opakovaně vyzýván. 7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi původním věřitelem a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť původní věřitel žalovanému poskytl zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičkách smluv), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Pokud žalobkyně tvrdila, že původní věřitel ověřil informace žalovaného týkající se jeho příjmu listinami (pracovní smlouva a výplatní pásky), tyto k důkazu nepředložila; takové ověření přitom bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí políčka v žádosti o úvěr. Ohledně výdajů žalovaného se původní věřitel spokojil s pouhým tvrzením žalovaného, když v žádosti nejsou ani uvedeny další jeho dluhy, přestože měl stanoveny splátky. Původní věřitel se tedy schopností žalovaného splácet poskytnutý úvě